Zálohování dat pro obyčejné lidi

Zálohujete svá data? Nebo je prostě máte v počítači a doufáte, že tam zůstanou navěky? Nezůstanou. Přitom data mohou být cennější než ten samotný počítač. Nejen pro firmu, která tam uložené údaje o zákaznících, o výrobní technologii nebo další informace, životně důležité pro chod firmy. I obyčejní lidé, soukromé osoby, mají v počítači velmi důležité věci. Co třeba fotky? Fotky dětí, rodiny, ty přece mají hodně velkou cenu. Možná ne finanční, ale určitě cenu citovou. Jsou vám drahé a velmi by vás mrzelo, kdybyste je ztratili.

Zatímco firmy jsou si hodnoty svých dat vědomé a obvykle mají aspoň nějaký systém zálohování dat, obyčejný člověk to moc neřeší. Mávne nad tím rukou. Řekne si, že nic zvlášť cenného v tom počítači nemá. Nebo si dá zálohování do pomyslného seznamu úkolů, které se udělají někdy, až na ně bude čas. Což prakticky znamená – nikdy.

Počítače přitom nijak bezvadné zařízení není. Pevný disk, na kterém jsou uloženy informace, může vypovědět službu z ničeho nic. Pak ani sebelepší počítačový mág nemusí být schopen data obnovit. Počítač může ohrozit spousta věcí.Voda – nemusí to být zrovna povodeň, stačí vyplavená pračka souseda nad námi. Hrnek s kávou by asi taky neprospěl třeba notebooku. Elektřina. Přepětí v síti. Oheň. Požár nikomu nepřeju. Zloději. Zvlášť u notebooků, které někam přenášíme. Ale největším rizikem je sám uživatel. Když si vlastní vinou smažete něco důležitého, což se stává dost často. Nebo to udělá vaše dítě.

Jaké jsou možnosti zálohování?

Přímo v počítači. Není to takový nesmysl. Když pracujete delší dobu na nějakém souboru, může mít smysl ukládat si průběžné verze. Třeba označené datem, takže pak víte, jak šly za sebou.

Zvláštní kapitola jsou fotky. Můj systém je ten, že fotím v co nejlepší  kvalitě. Když s pak povede opravdu výjimečný snímek, můžu ho nechat vytisknout i na A4 a pořád vypadá dobře. velký obrázek vždycky můžu zmenšit, ale malý už bez ztráty kvality nezvětším. Jedinou nevýhodou je, že fotky pak zabírají v počítači i ve foťáku hodně místa. Originální fotky uložím do archivního souboru, označím datem a v tom souboru nikdy nic neupravuju. Každou fotku, kterou chci jakkoliv upravovat, si zkopíruju někam jinam.  Čas od času je potřeba ten archivní soubor zazálohovat někam mimo počítač. Už jen proto, že zabírá dost místa na pevném disku.

Druhý počítač. Když máte k dipozici dva počítače, třeba jeden doma, druhý v práci, je to jedna z možností. Jen to chce nějakého prostředníka – flashku nebo externí disk, případně přenést data přes nějaké internetové úložiště.

CD, DVD. Vypalování na CD nebo DVD je levné a jednoduché a zvládne to i dítě. Pak je třeba ještě udržet v těch CD/DVD pořádek. Popisovat je a ukládat tak, aby byla šance najít to, co zrovna potřebujeme. CD a DVD jsou levná, to by mělo napovědět, že to asi taky nebude ta nejspolehlivější záloha. Mockrát už se mi stalo, že jsem nějaký disk prostě nepřečetla. Zvlášť u starších CD se mi to stává. Ovšem představa toho, že budu všechno po pár letech přepalovat znova, z té tedy nadšená nejsem.

Externí disk, flash disk. Nejjednodušší a můj oblíbený způsob. Flash disk, fleška, se hodí spíš pro menší soubory dat, ale je levná, jednoduchá, snadno se přenáší. Snadno se taky ztrácí. Její cena vypovídá něco i o kvalitě, takže jako jedinou zálohu důležitých dat bych ji rozhodně nepoužila. Externí disk je dražší zařízení, má nesrovnatelně větší kapacitu a je i spolehlivější.

Internet.  Data je možné uložit i na internetu, buď zadarmo nebo jako placenou službu.

Email není sice určen pro zálohování dat, ale výjimečně se použít dá. V kurzech pro nezaměstnané třeba doporučuju, aby si tam uložili aktuální životopis. Pak ho můžou poslat potenciálnímu zaměstnavateli odkudkoliv, dokonce i tehdy, když doma počítač nemají a využívají počítače v knihovnách nebo v informačních centrech.

Bezplatná internetová úložiště. Např. google dokumenty, ke kterým máte přístup, když se zaregistrujete na gmail.com. Dalším je třeba dropbox, bohužel v angličtině.

Google dokumenty umí otevřít  a upravovat dokumenty ve Wordu nebo Excelu, což z něj činí dobrý nástroj pro sdílení dat. Dokážu si tak představit třeba tabulku, do které členové nějakého týmu průběžně zapisují data – objednávky, prodeje, data, cokoliv, co potřebují vidět i ostatní.

Ftp server – koupíte si prostor u firmy, která nabízí hosting pro webové stránky. Ceny jsou max. do tisícovky ročně.

Finanční nezávislost

Finanční nezávislost nebo finanční svoboda, to je podle mé soukromé definice situace,kdy máte dostatek peněz na to, abyste se nemuseli rozhodovat  jen podle peněz, ale zejména  podle jiných měřítek. Je to jakýsi pocit pohodlí, který máte, když víte, že vaše příjmy jsou mnohem vyšší než kolik potřebujete na pokrytí běžných výdajů. Neznamená to jen mít dobře placenou práci. V dnešní době to už není taková jistota, jak jsme byli zvyklí. Firmy propouštějí své zaměstnance tím snadněji, čím lépe jim platí. U soukromých podnikatelů často úspěch znamená nejen víc peněz, ale za více práce. Správný majitel podniku (alespoň podle mě) buduje podnik tak, aby mu postupem času práce spíše ubývalo, protože jen tak bude mít dost prostoru na to, přemýšlet o dalších perspektivách firmy. Nezdá se vám to? Tedy příklad: jste šikovná krejčová a šijete krásné módní oděvy. Dodáváte je do butiků a zájem je čím dál, tím větší, vaše příjmy rostou a trávíte šitím stále víc času. Po čase jste tak unavená, že nemáte energii na to sledovat módní trendy, shánět ty nejlepší materiály a vaše modely už nejsou tak žádané. A to proto, že jste všechno chtěla dělat sama, nechtělo se vám najímat si švadleny a zaučovat je, tak, aby pracovaly pro vás a vy jste se mohla věnovat dalšímu rozvoji své firmy.

Přemýšlejte o své vlastní definici finanční svobody. Kolik peněz měsíčně byste potřebovali, aby jste měli pocit, že s nimi pohodlně vystačíte?

Soukromí na facebooku

K tomuto článku mě inspiroval dnešní článek kdesi na internetu o tom, že jakási chyba na facebooku umožnila lidem vidět i fotografie, které byly určené jen pro přátele.  Fascinuje mě, s jako důvěrou lidé svěří internetu a hlavně facebooku zcela soukromé informace. Nejen email nebo telefon, který obvykle na účtech najdete, ale zcela soukromé fotky nebo sdělení, která by nemusel číst každý.

Například rádoby umělecké fotografie mladých dívek. Jednou se ty dívky budou ucházet o zaměstnání a asi nebudou nadšené z toho, když tyhle fotky uvidí jejich budoucí šéf. Co když bude chtít učit? Bude se rodičům líbit, když učitelka jejich dětí má na internetu polonahé obrázky? A navíc by mi dost vadila představa, že nějaký neuspokojený muž nebo kluk si ty obrázky stáhne a pak se nad nimi bude uspokojovat.

Obrázky z večírků, kdy se člověk mírně opilý chová tak, že by byl radši, kdyby to nikdo neviděl. Nejsem žádná královna večírků, ale některé moje vlastní fotky jsou takové, že je raději smažu a netoužím po tom, aby je viděl můj partner. I když jsou nevinné, jsou to třeba polibky k narozeninám, nebo objetí v rámci tance, stejně si myslím, že by mu to bylo nepříjemné.

U těch kolektivních fotek vystupuje ještě jeden fakt a to ten, že se tam vyskytuje víc lidí. To, co by mě nevadilo, to může pro mého spolužáka se žárlivou manželkou znamenat manželskou krizi.

Proto jsem velmi opatrná v tom, jaké fotky na facebook dám.

Totéž se pak týká i poznámek na zdi, komentářů, statusů a podobně. Psát veřejně to, že se cítím blbě, protože mě žádná nechce, nebo zveřejňovat, že můj miláček řekl to nebo ono, to mi připadá fakt hloupé. Jsou věci, které by soukromými zůstat měly.

Prostě jediná věc, která se dá říct o soukromí na facebooku, je, že tam prakticky žádné soukromí neexistuje. Kdykoliv se může stát, že informace, které považujete za soukromé, se dostanou i mimo okruh vašich přátel.

Prokrastinace

Prokrastinace, krkolomné slovo, které znamená odkládání činností na později. Zná ho spousta studentů i pracujících, hlavně těch, kteří mají jistou svobodu  rozhodnout se, kdy a jak svoji práci udělají.

I když vás práce baví, stejně se najdou činnosti, do kterých se vám nechce a které máme tendenci tak trochu odsunout. Někdy až na poslední chvíli, kdy pak ve stresu doháníme, co jsme měli udělat mnohem dřív. Nespokojenost šéfa, kolegů i sebe sama s takovou situací je dost pochopitelná. Přesto se obvykle příště situace opakuje.

Chorobné odkládání se týká hlavně činností, které v nás budí nepříjemné pocity, např. úzkost.

Vůle tady moc nepomáhá, protože s použitím vůle úzkost nemizí. Lepší metodou by mohlo zaměřit se přímo na ty nepříjemné pocity a snažit se je eliminovat.

Jak lze snížit úzkost, strach, trému a podobné pocity?

Často můžete slyšet radu, že se máte prostě svému strachu postavit a čelit mu. To je samozřejmě nejúčinnější způsob. Ale někdy se to prostě nedaří. Nemá smysl si to vyčítat, někdy se prostě člověku nepovede strach překonat nebo ten pokus skončí nějakým fiaskem nebo trapasem. A to samozřejmě nepříjmené pocity spíš zesílí než odbourá.   

Hluboké dýchání. Při strachu se dech stává mělkým, takže vydýchat se je dobrý způsob, jak tělu pomoci trochu se uvolnit.

Pohyb. Stísněnost a pocity sevřenosti se dají eliminovat i pohybem. I obyčejná chůze nebo pár dřepů může pomoci. Když jsou nepříjemné pocity časté, je dobré zavést nějakou formu pohybu do svého života – procházky v přírodě, cvičení s hudbou, jóga, prakticky jakýkoliv pohyb má tu moc uvolnit napětí v lidském těle. O sexu to platí samozřejmě také.

Hudba. Poslech hudby i její aktivní praktikování. Úžasný je vlastní zpěv. Zpívat se dá jen ve stavu uvolněnosti a zpěv sám k té uvolněnosti přispívá. Zvlášť když máte problémy s hlasem a potřebujete se jasně a nahlas vyjádřit, pravidelné zpívání může pomoci. A vůbec při tom nezáleží na umělecké hodnotě zpěvu. Záleží na pocitech, jakými je provázen.

Příroda. Ne nadarmo lidé vyhledávají o dovolené a o víkendech přírodu. Uklidňuje nás a napomáhá tomu, abychom se cítili dobře. Proto si přece dáváme i květiny do bytů a kanceláří a fotografie přírodních scenérií na zeď nebo na plochu monitoru.

Popovídat si s někým. Mnohokrát se mi stalo, že věc, nad kterou jsem hloubala a nevěděla si s ní rady, druhý člověk viděl jako jednoduchou a snadno našel vhodné řešení. Každý něco víme, něco známe a každý z nás je v něčem dobrý. A v něčem jiném jsme nemožní. Když se dají průměrní lidé dohromady, dokážou toho více, než izolovaní géniové.

Při silných, těžko zvládnutelných úzkostných pocitech je možné se obrátit na lékaře a požádat o nějaké léky. Spíš by tady asi pomohl psychiatr. Některé tyto léky začnou fungovat až po několika dnech nebo týdnech, ale jejich účinek je opravdu znát. Zvlášť když se jedná o vleklý stav, který člověku velmi znepříjemňuje život, je lepší překousnout hrdost a navštívit lékaře, než se snažit všechno zvládat sám a zbytečně se trápit.

Pomoci můžou i bylinky, osvědčená je třeba třezalka. Dá se koupit v lékárně už naporcovaná a čaj se z ní dělá velmi jednoduše: sáček se v hrnečku zalije vroucí, může se přikrýt pokličkou a nechá se deset až patnáct minut stát. Stačí vypít dva hrnečky denně, po deseti až čtrnácti dnech by se člověku mělo ulevit. Když jsme ji vyzkoušela, bylo to fajn, po několika dnech jsem se cítila jakoby lehčí, jakoby ze mě někdo sejmul část starostí. Třezalka by se neměla pít v těhotenství a také v létě, když se opalujeme, protože způsobuje větší citlivost na slunce.

Špatným pomocníkem je ale alkohol. I když může krátkodobě uvolnit napětí, z dlouhodobého hlediska problémy spíš zhoršuje. Navíc pro řidiče nebo pro obtížné situace v práci je to nepřijatelné.  

Odkazy:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Prokrastinace

http://poradna.adiktologie.cz/article/clanky-o-tematu-2/co-je-to-prokrastinace/

http://poradna.adiktologie.cz/article/clanky-o-tematu-2/jak-s-prokrastinaci-bojovat/

http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-49244910-az-tretina-studentu-trpi-chorobnym-odkladanim-povinnosti

http://xman.idnes.cz/nejste-lini-trpite-prokrastinaci-poradime-vam-jak-na-ni-pio-/xman-styl.aspx?c=A101101_211730_xman-styl_fro

Chcete uspět? Zdvojnásobte počet svých neúspěchů!

Tento citát Toma Watsona se mi moc líbí. Někdy si myslíme, že úspěšní
lidé jsou ti, co se jim všechno nebo skoro všechno daří. Ale tak to
nebývá. Jsou to lidé, kteří se nenechají neúspěchem odradit a snaží se
znovu a znovu.
Například úspěšný prodejce kosmetiky, který oslovuje lidi a nabízí jim
buď samotnou kosmetiku nebo možnost vydělat si jejím prodejem.
Kolikrát musí slyšet NE, než mu někdo řekne ANO? Kolik z těch
oslovených ho odmítne příkře a nepříjemně? Kdysi kdesi jsem četla
jakousi statistiku (bohužel už si nepamatuji, o jakou firmu se
jednalo), že z deseti oslovených lidí jich zhruba šest odmítne rovnou,
jeden nebo dva si něco koupí, jeden nebo dva se nechají přesvědčit k
registraci a i z nich jen málokdo skutečně pracuje. Zaujalo mě na tom
tehdy to, že tento průměr platil i pro některé velmi úspěšné prodejce,
kteří měli ve své síti desítky až stovky lidí. Co to znamená? Že
museli oslovit několikrát víc lidí. A řada z nich je odmítla ne právě
laskavě. Přesto šli a oslovili další. Nenechali se odradit. Jejich
úspěch a výdělky nejsou náhodné, není to výsledek štěstí. Je to
důsledek poctivé a občas nepříjemné práce.
Jeden z takových prodejců mi kdysi vyprávěl, že vždycky, když ho někdo
odmítl, tak si jen uvědomil, že je to nezbytný průvodní jev, že na
určitý počet oslovených bude prostě část těch, kdo mu řeknou NE.
nebral to osobně, neurážel se ani nepodléhal pochybnostem o sobě
samém. Prostě šel a oslovil někoho dalšího.
Tohle ale platí v každém oboru. Každý, kdo dosáhl nějakého úspěchu, má
za sebou pěknou řádku neúspěchů. A ty neúspěchy mu pomohly stát se
takovým člověkem, který toho úspěchu dosáhnout může.
Každá babička, která rozmazluje svoje vnoučata svojí skvělou kuchyní,
byla kdysi mladou nezkušenou dívkou a její pokusy se častkorát
nepovedly. Tvrdé knedlíky, spálený guláš nebo přesolená polévka,
takové zkušenosti z ní udělaly tu skvělou kuchařku, kterou je dnes. To
proto, že se nenechala odradit a vařila dál (musela, co jiného jí
zbývalo).
Zkusme k věcem, na kterých nám záleží, přistupovat jako naše babičky.
Věnujte se tomu každý den. Nemusíte od rána do večera, ale nějaký čas,
někdy dvacet minut, jindy dvě hodiny. Nenechte se odradit neúspěchem.
Když se něco nepovede, je signál, že je třeba to dělat jinak.
Nejhorší, co můžete udělat, je pochybovat o sobě a snižovat si tak
svoji sebedůvěru. A tyhle dvě věci pak dělejte dostatečně dlouho.
Týdny, měsíce, možná i roky. Pak budete úspěšní.

Facebook a peníze

Všude jsou lidé, kteří chtějí nebo potřebují peníze, proč by to na facebooku mělo být jinak? Každý, kdo se snaží něco prodávat, ať už službu nebo zboží, zavětří příležitost, když je někde hodně lidí pohromadě. A na facebooku jich je zatraceně hodně. Takž šup za nimi, ať na nich vyděláme, že?

Háček je v tom, že to takhle snadno nefunguje. Lidí je na facebooku hodně, ale nepřišli tam nakupovat. Přišli se bavit, komunikovat s přáteli, užívat si a to poslední, o co stojí, je jakýkoliv nátlak nebo manipulace. Když je budete otravovat, prostě si vás zablokují a máte po žížalkách.

Jedna možnost všeobecně akceptovaná je reklama po pravé straně. Facebook o uživatelích má spoustu dat – o jejich zájmech, o čem píší, ve kterých skupinách jsou, takže by jim logicky na základě těchto informací měl nabízet reklamu tak, aby pro ně byla zajímavá. Např. když se zajímám o módu, jsem ve skupinách, které se baví o módě, reklama na butik mi nejspíš nepřijde otravná, ale možná na ni i kliknu. Naopak klukovi, který je fanda do motorek a z jeho profilu je to vidět, nejspíš nedostane reklamu na šaty, ale spíš třeba na super projížďku ve Ferrari. Zní to hezky a zhruba to tak i funguje. Uživatelé si často ani neuvědomují, že jim facebook vlastně skenuje účet, aby jim mohl nabízet tu správnou reklamu.

Po zadavatele reklamy je dost jednoduché vyzkoušet, jestli se to vyplatí. Reklama na facebooku je placená, ale dá se začít s malými částkami v řádu stokorun. K dispozici budete mít i statistiky, takže snadno zjistíte, jestli a jak se vám reklama vyplácí nebo ne. Samozřejmě můžete experimentovat s různými typy reklamy a porovnávat, co funguje a co ne. Hotové recepty – pokud vůbec existují – vám nikdo nedá.

Další možnost, která funguje, je vytvořit stránku nebo skupinu a okolo ní nashromáždit skupinu fanoušků. Klíč je v tom, že jim musíte něco nabídnout. Lidé se sice přidávají do naprosto nesmyslných skupin, ale pokud se tam nic neděje, tak tam nechodí a zapomenou. Takže poskytovat něco užitečného. Třeba informace. Zkuste si představit, že máte obchod s knihami. Pak můžete nabízet informace o autorech, zvát na autogramiády, uspořádat soutěž nebo nabídnout speciální slevu pro fanoušky na facebooku.

Vždycky musíte myslet na to, že všechno na facebooku je dobrovolné a lidi musíte lákat, nikoliv nutit.

Jsme jako dobíjecí baterie

Máme v sobě energii, občas je jí hodně, občas málo, "dochází nám baterky". Čím se dobíjíme? Skutečné baterie to mají jednoduché, prostě se vloží do nabíječky a za pár hodin jsou zase připravené fungovat. U nás, lidí, je to složitější, každý se dobíjíme jinak. Nejlepší mistři v dobíjení baterek jsou malé děti. I po dlouhém výletě, kdy už máte pocit, že dítko je unavené, mrzuté, vyčerpané, stačí, aby ho něco zaujalo, nějaká hračka, nová zábava a najednou se nestačíte divit, kolik energie v něm ještě. Možná, že to, co považujeme za únavu, je spíš nuda a otupělost z nezajímavé činnosti. A děti si docela rychle dokážou najít zábavu a pohrát si.

A co lidi? Každý známe někoho, koho bychom mohli nazvat nepříjemným energetickým upírem, nebo naopak dobrým andělem, kterého je radost potkat.

A co si z toho beru pro sebe? Hledám takové činnosti, které mě dobíjejí stejně, jako to dokáže hra u malého dítěte. U mě je to třeba fotografování. Když se po celém dni v práci (u počítače)  cítím unavená, stoprocentně mi pomůže, když vezmu foťák a vyrazím. Když fotografujete, snažíte se najít kolem sebe něco krásného nebo zajímavého, už to samo je fajn, učí to člověka sledovat i tu slunečnou stránku života.

A vyhledávám společnost fajn lidí, se kterými je příjemno pobýt.

A pak jsou činnosti, které člověk opravdu nemusí, těm je dobré se vyhnout, pokud to jde. Když nenávidíte třeba malování a tapetování, proč se tím zatěžovat? Profesionál to udělá taky a vám zbyde čas na zajímavější činnosti. Navíc pro toho řemeslníka - v ideálním případě - je natírání právě ta činnost, která ho těší a nabíjí.

Legální MLM nebo nezákonné letadlo?

Kde publikovat PR články?

Jednoduchá odpověď zní: na PR weby. Jsou ale lepší možnosti a to jsou weby, které mají stejnou cílovou skupinu, jako propagovaná věc. Řekněme, že vytvořím geniální web s horoskopy a chci ho propagovat. Předpokládám, že mi tam budou chodit hlavně ženy. Můžu tedy svůj článek nabídnout do ženských magazínů. I když bude označen jako komerční, stejně se najde dost lidí, které zaujme. Nebude tak jednoduché článek nabídnout, musí být kvalitní a nejspíš si ty weby se slušnou návštěvností nechají za zveřejnění vašeho článku zaplatit, ale když oslovíte tu správnou cílovou skupinu, bývají to dobře investované peníze.

Další možnost jsou už zmíněné PR weby – je jich spousta a asi jich ještě pěkných pár přibyde, zejména takových, které jsou zaměřené na konkrétní téma nebo obor, ale nejsou všechny stejně kvalitní.

Některé nabízejí placený zápis, tzn. že za vložení svého článku zaplatíte. Není to moc, může to být v řádu korun nebo desetikorun, to by se na zvýšené návštěvnosti nebo prodejích mělo vrátit. Takový PR web bude mít kvalitnější obsah, protože za peníze už si každý rozmyslí, než tam dá nějaký úplný blábol.

Dál se PR weby liší podle toho, jestli dovolují duplicitní obsah nebo ne. Duplicitní obsah v tomto případě znamená, že dáte přesně stejný článek na víc webů. V některých případech až na desítky webů. Když máte jeden článek a nacpete ho na několik webů, šetří to čas, získáte hodně zpětných odkazů. Mě osobně se tento způsob moc nelíbí, připadá mi to jako zaplevelování internetu stále stejnými články. Když to bude dělat každý, tak PR weby úplně ztratí svůj význam a nikdo tam nebude chodit (ne že by se na ně dnes lidé nějak hrnuli).

Napadá mě ještě jeden dosti dobrý způsob, jak uplatnit svoje články a to zřídit si svůj vlastní blog nebo web, kam můžete takové články dávat. Řekněme, že jsem znalci (nebo znalkyně) v oboru kosmetiky, šminky vás baví a začnete si na toto téma psát blog. Když budete dobří, najdete si okruh příznivců. PR článek jako informace o nějakém výrobku bude určitě vítán, zvlášť když si dáte pozor na to, abyste neotrávili svoje čtenáře příliš okatou snahou prodat.

Pokud budete hledat weby, které zveřejňují PR články, dobrý přehled najdete na seznamkatalogu.cz.

Facebook a soukromí

Nedávno jsem při brouzdání na facebooku objevila umělecké fotky jedné slečny v prádle. Takových fotek je na facebooku samozřejmě hodně, ale vždycky jsem si myslela, že se takhle prezentují spíš ty méně chytré a méně upjaté dívky, které si s tím nedělají hlavu. Tahle slečna ale byla vzdělaná, měla vysokou školu a asi i nějaké pracovní ambice. Asi jí nedošlo, že když se bude někde zajímat o zaměstnání, může si ji její budoucí šéf najít na internetu a podobné fotografie třeba rozhodnou o tom, že se rozhodne ji nezaměstnat.

Facebook – v zájmu soukromí svých uživatelů – umožňuje nastavit to, aby váš profil byl skrytý a viděli ho jen vaši přátelé. To ale stejně neznamená, že se vaše soukromé fotky nedostanou na veřejnost.  I mezi přáteli můžete mít někoho, kdo si je stáhne, nebo je dokonce někomu pošle emailem. Rozhodně by se mi nelíbila představa, že moje umělecké fotky kolují po internetu k potěšení různých osamělých mužů.

Podobné fotky podle mě prostě na veřejnost nepatří. Pokud to ovšem není cílem, prezentovat se jako sexuálně svobodná bytost. Pak musíte počítat s tím, že pro mnohé lidi to bude vada na kráse a že vás za to možné odsoudí. Sorry, je to tak. Pořád ještě v nás fungují ty stereotypy, kdy žena měla být cudná a stydlivá.  

Linkbuilding – cesta k větší návštěvnosti

Linbuilding znamená získávat pro svůj web odkazy z jiných webů. Zvyšuje návštěvnost dvěma způsoby:

1.       Přímo přivádí návštěvníky z těch jiných stránek, kde je odkaz umístěný.

2.       Z pohledu vyhledávačů zvyšuje “kvalitu” webu, tím se ten web lépe umísťuje v přirozených výsledcích vyhledávání na seznamu nebo na googlu.  

Jak na to:

Registrace do katalogů, pr články, výměna odkazů s tematicky příbuznými weby.

Registrace do katalogů – nejjednodušší, mělo by se to udělat hned, jakmile máte web hotový. Samozřejmostí jsou ty největší: seznam.cz, google.com, ale vyplatí se i některé další.

Na internetu najdete spoustu n abídek, kdy vám za pár stovek zaregistrují web do stovek katalogů. Problém je v tom, že není katalog jako katalog a registrace do stovky úplně nových a neznámých katalogů může mít zcela minimální vliv na návštěvnost.

Velmi cenné jsou  katalogy odkazů ve vašem oboru, zejména když jsou ručně spravované a jsou součástí nějakého oborového webu. Tam najdete ty správné lidi, kteří se budou zajímat o váš web.

Doporučuju udělat registraci ručně, využít např. webu ww.seznamkatalogu.cz. Najdete ty, které mají nejvyšší ranky a začnete registrovat odshora. Je to sice nudná práce, ale máte jistotu, že je udělaná dobře. Případně si sežeňte někoho důvěryhodného ze svého okolí, ať vám tu práci podle vašich instrukcí udělá. Nabídky na internetu můžou a nemusí být dobré, bohužel pseudoodborníků, flákačů a amatérů je v tomto oboru dost.

Jak na správný popis: http://www.volneclanky.cz/?p=32190

PR články – reklamní články, které upozorní na váš projekt nebo produkt. Umisťují se na specializované weby určené právě a jen k publikaci podobných článků. Jejich seznam je dostupný na www.seznamkatalogu.cz a dají se tam seřadit podle ranku (což je jakýsi ukazatel kvality, čím vyšší rank, tím lépe). Některé jsou placené (za zveřejnění článku musíte zaplatit), jiné jsou zadarmo, často jim ani nevadí, když stejný článek zveřejníte na více webech.

Mnohem lepšího efektu dosáhnete, když se vám podaří umístit článek do nějakého internetového magazínu nebo webu s velkou návštěvností. Např. když nabízíte kosmetiku a napíšete článek na ženský magazín (dama.cz, zena-in.cz, modernizena.cz), můžete očekávat příliv zákaznic. Asi by bylo naivní čekat, že vám takový článek uveřejní zadarmo.

Výměna odkazů – najdete stránku na příbuzné téma a domluvíte se s jejím majitelem na vzájemné výměně odkazů. Jednoduché a účinné, protože máte podobnou cílovou skupinu.

Placené emaily

Výdělek pomocí emailů je velmi snadný: dostáváte zaplaceno vždycky, když otevřete email od společnosti, u které jste se zaregistrovali, a kliknete na odkaz v patičce. Otevřít email a kliknout je jednoduché, takže za to samozřejmě nemůžete čekat nějaké závratné částky. Spíš to můžu být příjemné přilepšení. Významné zvýšení příjmů je možné tehdy, když získáte další členy, pak budete mít malý podíl i z jejich výdělku (oni samozřejmě o nic nepřijdou, jejich výdělek se tím nekrátí).

Výhoda tohoto způsobu přivýdělku je v tom, že na to nemusíte myslet. Prostě vám přijde email do schránky, vy ho otevřete, odkliknete a hotovo.

Tento způsob výdělku je samozřejmě možný po celém světě, já doporučuji jen dvě české firmy, se kterými  mám zkušenost. Obě posílají emaily denně.

První je emailing.cz, existuje už řadu let, zdá se být stabilní. Zaregistrujte se na jejich stránkách a až vám začnou chodit emaily, nezapomeňte, že pro přičtení odměny na váš účet je nutné kliknout na odkaz v patičce emailu.

Další, novější firmou, je eRmail.cz. Kromě emailů nabízí i výdělek za vyplňování dotazníků. Zaregistrujte se a pak stačí čekat na emaily. Opět platí, že je nutné kliknout na odkaz v patičce, aby se odměna přičetla.

Jak už jsem napsala výše, samotným  čtením emailů se závratných částek nedočkáte. Když chcete opravdu vydělat, potřebujete pod sebou mít další členy. A jak je získat? V obou systémech najdete odkaz, přes který se můžou přihlásit další lidé. Tyto odkazy můžete použít různými způsoby. Můžete je poslat svým známým, jistě máte dost takových, kteří by uvítali nějakou tu korunu navíc. Můžete je zveřejnit na facebooku nebo na twitteru. Pokud máte web nebo blog, je to další místo, kde můžete odkaz uveřejnit. Příkladem takového postupu je právě tento příspěvek. Funguje to samozřejmě tím lépe, čim větší máte návštěvnost.

Když nemáte ani web, ani spoustu penězchtivých přátel, můžete zkusit třeba inzerci. Na internetu existuje spousta stránek, kde se dá inzerovat zadarmo. Nečekejte ovšem zázraky z jednoho nebo dvou inzerátů. Kdyby to bylo tak jednoduché, dělal by to každý. Chce to vytrvalost. Inzerujte každý nebo skoro každý den, vyzkoušejte různé inzertní weby, různě zformulované inzeráty. A nevzdávejte se. Lidé, které získáte, vám pomohou přinášet peníze měsíce a roky, to za tu trochu úsilí stojí.

Citát o bohatství

Pokud žiješ v souladu s přírodou, nikdy nebudeš chudý. Pokud žiješ podle mínění lidí, nikdy nebudeš bohatý. Prý to kdysi řekl Seneca a mě se tenhle citát strašně líbí.

Příroda je nekonečně štědrá. Každý rok se stromy obalí ovocem, rostliny rostou a nestarají se, jestli je někdo uřízne nebo spase. Když jsem na zahradě, mám z toho takový strašně hezký pocit. Cítím, že příroda je schopná vyprodukovat tolik jídla i bez chemikálií, pletí a spousty dalších zásahů, které obvykle děláme. My totiž nejsem spokojení s tím, co nám ta příroda dává. Očešeme z jabloně padesát kilo jablek a místo abychom za ně byli vděční, tak remcáme, že je každé jiné, že jsou strupatá nebo že nám jich část spadla pod strom a shnila. Opečováváme mrkev a rajčata a proklínáme kopřivu nebo bršlici, přestože i to jsou jedlé a zdravé rostliny. Jenže my jsem jak vzdorovité děti. Chci mrkev a chci a chci a chci. A to druhé ani neochutnám. Taky chceme mít každý rok všechno. Stává se, že jeden rok je dobrý na víno, druhý rok se urodí houby a třetí rok se daří třeba obilí.  Jenže nám se to nelíbí. Chceme každý rok všechno. Ne proto, že bychom měli takový hlad, prostě se nechceme dělit. Zlobíme se na špačky, že nám obrali třešně. Špaček je stejný projev životaschopnosti přírody jako ta třešeň. Říkáme, že je to MOJE třešeň. Jak moje? Co jsem udělala? Zasadila sazenici? Dala jí něco péče? Nesrovnatelně více práce odvedla příroda a když si ze své práce něco málo vezme zpátky? Příroda je pro mě nekonečně bohatá a štědrá, jen musíme respektovat její zákony. Nedomáhat se jahod v lednu, nechtít vzrostlou jabloň za čtyři roky, nečekat zdravou zeleninu ze zničené půdy, nerozčilovat se kvůli každému komárovi nebo slimákovi.  

Být bohat z hlediska lidí je jiné. Je to hodně relativní. Pro jednoho je tisícovka velký peníz, jiný nad tím mávne rukou. Peníze také budí velmi silné emoce. Z touhy po penězích lidé dělají věci, za které by se jinak styděli. Nemusí to být nutně prostitutky u silnice. Stačí být kolečkem v soukolí nějaké firmy, kolikrát v sobě potlačíte nesouhlas se šéfem nebo s poměry, kolikrát si necháte líbit hnusné chování od šéfů, protože potřebujete výplatu, abyste se postarali o svou rodinu.  A pak vidíte, jak druhý člověk má dvakrát tolik peněz a dělá stejně nebo míň než vy. Spravedlnost v tomto směru není a myslím, že ani nebude. Ostatně, taková spravedlnost je dost relativní věc. Co jeden dělá rád, to je pro druhého noční můra. Příklad – dvě ženy mají v popisu práce jednat, jedna pracuje s lidmi ráda, druhá dává přednost administrativě. Pro jednu je její práce seberealizací, druhou stresuje. Která by měla dostat víc peněz? Ta, kterou to baví a dělá to proto lépe, nebo ta, kterou to nebaví a vlastně se “víc nadře”. Není jediná správná odpověď a to jsme u zcela jednoduchého  příkladu.

I když budete hodně bohatí, budete mít milióny, stejně se nemusíte cítit bohatí. Vždycky budou lidé bohatší. A vždycky budou věci, které si nebudete moci dovolit. Máme tendenci porovnávat se s těmi, kterí jsou na tom lépe než my. Neříkáme si, jak jsme na tom dobře, když máme pohodlný dům a slušný příjem. Spíš prskáme, že náš soused už je zase na dovolené, kde na to bere a jak to udělat, abych mohl vydělávat ještě víc. Je v pořádku směřovat nahoru, ale všechno má mít svoji míru. Když si v honbě za penězi nestíháme užít to, co už máme (nejen peníze, ale i vztahy, zdraví, rodinnou pohodu), tak k čemu to? Až bude víc peněz, tak si to teprve užijeme? Kolik je dost? Kolik musíme mít na kontě, abychom si dovolili být šťastní?

Z porovnání bohatství přírody a bohatství lidského mi vychází ještě jeden závěr:

Příroda je nesmírně uklidňující. Když vidím, jak strašně houževnatě se v přírodě všechno snaží růst a kvést a plodit, mám z toho skoro až pocit blahobytu. Proto jsem venku, v lese nebo na zahradě, tak spokojená. Asi jako většina lidí.

Honba za penězi je naopak stresující. Stálý strach z toho, že přijdu o práci, že onemocním, že mě někdo okrade, že firma nebude mít dost zakázek. Možná to tak necítí každý, pro někoho je konkurenční boj” a “hospodářská soutěž” vzrušujícím zážitkem a oblíbeným sportem. Hlavně tedy když vyhrávají. Jenže to není cesta pro každého.

Co je PR článek?

PR článek je text, který popisuje nějakou službu, firmu nebo výrobek a jeho

účelem je podpořit prodej něčeho nebo zviditelnit nějakou společnost (třeba i politickou stranu nebo nadaci).  PR v názvu znamená public relations, tedy vztahy s veřejností. To je mnohem širší oblast nebo jen reklamní články, i když texty zaměřené na rychlý prodej  jsou dnes na internetu velmi časté. PR články se vyskytují  v tištěných médiích - noviny, časopisy, ale pravý boom zažívají na internetu. Existují dokonce i specializované weby, které takové články zveřejňují. Samozřejmě také musí existovat lidé, kteří ty články píší. Jsou to takoví psací nádeníci, nepíší o tom, co milují, píší na zakázku. Je to profese, jako každá jiná.

Pokud vás psaní baví, můžete to zkusit taky. Jak na to? Nejdřív se podívejte, jak takové PR články vypadají. Zadejte do svého oblíbeného vyhledávače (asi seznam nebo google) slovo PR clanky. Vyběhne vám spousta výsledků, mezi nimi bude většina webů, které takové reklamní články zveřejňují.

Pak si vyberte nějaký produkt, službu nebo web a zkuste podobný článek napsat. Nebojte se být jednoznační a vyzývat k akci (tedy k nákupu). Důležitý je titulek. Měl by být výstižný, několikaslovný, aby lákal ke kliknutí. Zkuste třeba titulek ve formě otázky např. *Vy také nemůžete v noci spát*? Následovat může text o bylinkovém čaji nebo skvělých matracích. Oblíbené bývají rady a tipy, jak vyřešit nějaký problém. Například článek s názvem: 7 tipů pro snížení nadváhy. Tím jsem se dostala k dalšímu nápadu: číslované seznamy. Jsou oblíbené, protože od nich lidé hledají jednoduchá řešení svých problémů. Myslím si, že vleklé problémy nemívají jednoduchá řešení, přesto na podobné titulky taky ráda klikám.

Napište několik variant stejného článku. Obměňujte formulace, zkuste produkt nebo firmu popsat různými způsoby.

Když budete mít pocit, že už víte, jak na to, zkuste svoje služby nabídnout. Ze začátku klidně i zadarmo. Nebo zkuste tímto způsobem propagovat webovou stránku. Nejlépe takovou, která má dobrý nástroj na sledování návštěvnosti, třeba google analytics. V něm totiž snadno zjistíte, kolik lidí přivedl váš článek a jestli se to s časem zlepšuje. Kromě praxe získáte i cennou zpětnou vazbu.

S praxí pak přijde i odvaha říci si za svou práci o peníze.

Pár odkazů na toto téma:

http://www.copyblog.cz/copywriting/pr-clanek-dat-nazrat-googlovi-a-vyhnat-ego-do-astralu.html

http://plavacek.posterous.com/jak-psat-pr-clanky-a-nebyt-pritom-za-blbce

http://press.redakce.org/sluzby/jak-napsat-pr

http://prohledame.cz/pridej-pr-clanek/

http://blog.seo-expert.cz/jak-snadno-napsat-pr-clanek

http://marcelkupka.posterous.com/jak-snadno-napsat-piar-clanek

http://blog.seo-expert.cz/kategorie/copywriting

http://www.topclanky.4fan.cz/pr-clanky/

http://www.birknet.eu/node/myty-a-realita-o-psani-pr-clanku/

http://www.feedit.cz/wordpress/jak-psat-tiskove-zpravy-prakticke-tipy-pro-tvurce-tiskovych-zprav/

http://blog.seo-expert.cz/psat-uspesny-text-je-jednoduche

http://blog.seo-expert.cz/nadpisy-jak-na-ne-aby-zaujaly

http://blog.seo-expert.cz/nadpisy-jak-na-ne-aby-zaujaly

http://blog.seo-expert.cz/jak-snadno-napsat-pr-clanek

http://blog.seo-expert.cz/rychly-navod-jak-strukturovat-text-na-webu

http://blog.seo-expert.cz/zabijacky-text-cast-i

Prezentovat se na facebooku

Facebook se dá využít i ktomu, abychom si tam cíleně vytvořili takový profil, jaký chceme. Nemyslím tím teď nějaké lži. Myslím tím, jak se prezentovat na facebooku, aby to pomohlo mé pracovní kariéře.

Řekněme, že jste začínající malíř, nikdo o vás moc neví, ale pro vás je malování vášeň, máte svůj styl a chtěli byste se nějak zviditelnit. Vytvoříte profil na facebooku a budete na něj dávat informace takové, jaké podpoří vaše úsilí. Fotky svých nejlepších obrazů, informace o výstavách, vernisážích. Do přátel si dávejte takové lidi, kteří s vámi mají společné zájmy. Samozřejmě se přidejte do skupin a ke stránkám, které s vaším zájmem souvisí.

A čeho se vyvarovat? Těch věcí, které ten žádoucí obraz narušují. Rozverných fotografií z večírků, soukromých fotografií v prádle, zhlcováním zdi, skupin nebo schránek spoustou obsahu. Facebook vám umožňuje poslat zprávu spoustě přátel najednou, nezneužívejte to. Každodenní otravování emaily není nic příjemného a snadno byste dosáhli toho, že si vás ostatní zablokují.

A také nikdy nelžete a nevymýšlejte si. Důvěra je křehká věc a když ji zklamete, už ji zpátky nezískáte. 

Placené emaily

Výdělek pomocí emailů je velmi snadný: dostáváte zaplaceno vždycky, když otevřete email od společnosti, u které jste se zaregistrovali, a kliknete na odkaz v patičce. Otevřít email a kliknout je jednoduché, takže za to samozřejmě nemůžete čekat nějaké závratné částky. Spíš to můžu být příjemné přilepšení. Významné zvýšení příjmů je možné tehdy, když získáte další členy, pak budete mít malý podíl i z jejich výdělku (oni samozřejmě o nic nepřijdou, jejich výdělek se tím nekrátí).

Výhoda tohoto způsobu přivýdělku je v tom, že na to nemusíte myslet. Prostě vám přijde email do schránky, vy ho otevřete, odkliknete a hotovo.

Tento způsob výdělku je samozřejmě možný po celém světě, já doporučuji jen dvě české firmy, se kterými  mám zkušenost. Obě posílají emaily denně.

První je emailing.cz, existuje už řadu let, zdá se být stabilní. Zaregistrujte se na jejich stránkách a až vám začnou chodit emaily, nezapomeňte, že pro přičtení odměny na váš účet je nutné kliknout na odkaz v patičce emailu.

Další, novější firmou, je eRmail.cz. Kromě emailů nabízí i výdělek za vyplňování dotazníků. Zaregistrujte se a pak stačí čekat na emaily. Opět platí, že je nutné kliknout na odkaz v patičce, aby se odměna přičetla.

Jak už jsem napsala výše, samotným  čtením emailů se závratných částek nedočkáte. Když chcete opravdu vydělat, potřebujete pod sebou mít další členy. A jak je získat? V obou systémech najdete odkaz, přes který se můžou přihlásit další lidé. Tyto odkazy můžete použít různými způsoby. Můžete je poslat svým známým, jistě máte dost takových, kteří by uvítali nějakou tu korunu navíc. Můžete je zveřejnit na facebooku nebo na twitteru. Pokud máte web nebo blog, je to další místo, kde můžete odkaz uveřejnit. Příkladem takového postupu je právě tento příspěvek. Funguje to samozřejmě tím lépe, čim větší máte návštěvnost.

Když nemáte ani web, ani spoustu penězchtivých přátel, můžete zkusit třeba inzerci. Na internetu existuje spousta stránek, kde se dá inzerovat zadarmo. Nečekejte ovšem zázraky z jednoho nebo dvou inzerátů. Kdyby to bylo tak jednoduché, dělal by to každý. Chce to vytrvalost. Inzerujte každý nebo skoro každý den, vyzkoušejte různé inzertní weby, různě zformulované inzeráty. A nevzdávejte se. Lidé, které získáte, vám pomohou přinášet peníze měsíce a roky, to za tu trochu úsilí stojí.

Backlinksgenius - šance pro pisálky

Možná jste si na mém blogu všimli toho, že některá slova jsou potržená a
zvýrazněná. Je to proto, že je na ně napojená reklama od backlinksgenius.cz.
Je to pro mě jeden ze způsobů, jak z blogu získat nějaké peníze, zatím tedy
spíš v testovacím provozu.
Chcete to taky zkusit?
Potřebujete blog, čím více článků, tím lépe. Buď na vlastní doméně, ale může
být i na blogger.com (to je totéž jako blogspot.com). S ostatními
blogoservery jako je např. blog.cz nemám zkušenost a myslím, že je ten
systém nepodporuje. Zaregistrujete se a poskytnete přístupové údaje svého
blogu. Tohle pro mě bylo docela citlivé místo, protože blog, který jsem
chtěla využít pro vyzkoušení, byl na stejném účtě, jako veškerá moje
emailová pošta. Představte si, že máte blog s několika desítkami nebo
stovkami článků a dáte heslo k dispozici někomu dalšímu. Nakonec jsem se
rozhodla vytvořit nový blog s jinými údaji. I tak to stále chápu jako jisté
riziko, ale přijatelné.
Systém backlinksgenius pak pravidelně prochází váš blog a když najde nějaké
požadované slovo, připojí k němu reklamu. Za tu vy pak dostanete drobný
peníz v závislosti např. na tom, jak kvalitní je vás blog pro vyhledávače.
Na titulní stránce mají formulář, ve kterém si můžete spočítat, jaký
potenciál váš blog má.
Po registraci dostanete dokonce i informaci o tom, jaká klíčová slova jsou
požadovaná. Většinou jsou to jednoznačně komerční slova. Výrazy jako online
půjčka nebo stěhování Praha jsou dost výmluvné. Pokud se ovšem zaměříte
přímo na doporučená slova, budou vaše šance na zajímavý výdělek daleko
větší. A to byl pro mě druhý důvod, proč založit nový blog. Na osobním blogu
o mých zálibách by se podobná slova vyjímala dost divně. Ale tady jsme na
blogu, který je penězům věnován, takže testování možností výdělku je
přímo v jeho náplni.
Komu bych tuto možnost rozhodně doporučila? Tomu, kdo se chce psaním živit.
Kromě peněz totiž získáte i praxi v psaní takových textů, které vám
nejdou ze srdce, ale objednavatel je požaduje. A to je schopnost, která se dá taky zpeněžit.
Takže jestli to chcete také vyzkoušet, neváhejte a zaregistrujete se na backlinksgenius.

Velké nebo malé změny

Změna je život a změny v životě jsou různé. Malé, které skoro ani nezaznamenáme (třeba když rosteme nebo stárneme), velké až převratné (když se nám narodí dítě nebo se přestěhujeme).

Některé změny se nám nelíbí, jiné vítáme a některé se dokonce snažíme sami vyvolat.

A samozřejmě chceme, aby ty pozitivní změny byly co největší. Nad malými pokroky mávneme rukou a podceňujeme je. Neprávem.

Velké životní změny mají některé nevýhody.

Třeba tu, že je těžké je iniciovat zevnitř. Když se rozhodnu, že se po letech povalování a tloustnutí na kanapi pustím do intenzivního sportovního tréninku, nejspíš to nezvládnu. Bez ohledu na to, jak moc toužím po zdravém štíhlém těle. Vyžaduje to prostě víc energie, než v sobě mám.

Další problém bývá v tom, že každá velká změna v sobě nese i další vedlejší účinky. Třeba výše zmíněné intenzivní sportování může narazit na nesouhlas až ironický pohled našich blízkých, kteří to budou považovat za komické nebo nezdravé. Nebo se objeví zdravotní problémy.

A ještě jeden problém: tíhneme k navyklému chování a má to svůj dobrý důvod – je to chování, které už se nějakým způsobem osvědčilo. Změny vyvolávají obavy a kromě lenosti, návyků, překážek z okolí se musíme vyrovnat i s vlastními obavami ze selhání nebo z toho, že změna nepřinese tolik dobrého, kolik očekáváme.

Malá změna je jednodušší. Cvičit pět minut denně, to není těžké zvládnout. Taky to pro naše tělo není žádný přínos. Za pět minut denně si opravdu kondici moc nevylepšíte. Těch pět minut (I míň) ale může posloužit k tomu, abych si vytvořili návyk. Řekněme pět minut denně večer u televize. Nic náročného, nic úžasného. Potřebuju k tomu kousek pevné vůle, ale opravdu jen kousek. Když to budu dělat dva tři týdny, můžu klidně přidat dalších pět minut. Pak dalších pět. Po několika měsících se dostanu na půlhodinu cvičení a to už se na těle i kondici projeví. Přitom šlo vždycky jen o nenáročných pět minut.

Nepodceňujte malé změny. Mohou vést k velkým věcem.

Timemanagement, lifemanagement

Timemanagement by doslovně přeloženo znamenalo řízení času. Samozřejmě, že čas řídit nemůžeme, ten plyne svým tempem bez ohledu na naše přání. Co však pod kontrolou mít můžeme, to je naše činnost v čase a tedy to, jak svůj čas dokážeme využít.

Time management jsou metody a postupy k lepšímu využití času tak abychom byli produktivnější a dosahovali toho víc v kratším čase.

Většina lidí si stěžuje na nedostatek času, jsou mezi nimi velmi aktivní a produktivní lidé, ale i tací, které bychom spíš mohli označit za líné a pomalé.

Dělí se na generace podle toho, jak se metody řízení času zdokonalovaly.

Time management 1. generace – seznamy úkolů.

Time management 2. generace – k úkolům přibyla data dokončení, tzn. kalendáře a diáře.

Time management 3. generace – objevují se priority, které pomáhají rozhodovat v situacích, kdy se úkolů nahromadí hodně.

Time management 4. generace – objevuje se tu otázka filozofie, vlastních cílů, hodnot a životních rolí. Nestačí jen hodně toho udělat, musí to také být správné činnosti, které nás posunou k našim vlastním cílům. Hodnoty pomáhají rozhodovat, když se dvě nebo víc záležitostí dostane do konfliktu.

Tickler files, 43 složek

Říká se tomu také termínový pořadač, na internetu se dají najít ilustrační obrázky, jak takový systém může vypadat.

Princip je v tom, že máme 43 složek, 12 pro každý měsíc, 31 pro dny v měsíci. Do složek se ukládají připomínky toho, co je ten den nebo měsíc  potřeba udělat. Můžou to být účty, vstupenky, lístečky s poznámkami, články z časopisů. Věci pro nejbližší měsíc ukládám do složek s čísly 1-31, věci vzdálenější do složek měsíčních.

A jak to funguje?

Představme si, že je 1. ledna. Složky jsou seřazené tak, že navrchu jsou složky denní od 1. Do 31. Za nimi složky měsíční od ledna do prosince.

Otevřu složku 1., podívám se, co tam na mě čeká. Složku vyprázdním a přesunu za složku únor.

A co s novými věcmi, které se ten den objeví? Vstupenku na koncert na 15. ledna, vložím do složky 15. Poznámky ke schůzce, která se bude konat 10. února vložím do složky únor.

A co druhého ledna? Otevřu složku 2, vyndám a zpracuju, co v ní je, a přesunu ji za složku 1.

Takhle to udělám každý den. Na konci měsíce budou všechny složky 1-31 za složkou únor. Vezmu složku únor, podívám se, co je v ní a případně to přesunu do jednotlivých dat měsíce února.

Pak zase každý den vyprázdním příslušnou složku a přesunu za měsíc březen.  

Nevýhody? Podobný systém zabere víc místa, než obyčejný zápisník. Také je nutné se mu každý den věnovat, aby fungoval. Kromě toho se taky může zvrhnout ke každodenní přesunování úkolů z jedné složky do druhé bez toho, že bychom něco závažného udělali. A možná nejdůležitější moje výhrada je ta, že naprosto nepracuje s našimi hodnotami a životními cíli.  Můžeme pilně každý den dělat to, co v těch složkách máme, ale když to budou jen požadaky zvenčí (co chce manželka, šéf, učitel, rodina…), přesto se ani o píď nepohneme ke svým vlastním cílům. Budeme pracovití, systematičtí, organizovaní, spolehliví… a nespokojení.

Soustředění, koncentrace

Snad každý ví, že víc se toho zvládne tehdy, když se na činnost dobře soustředíme. Zároveň ale k tomu nemíváme optimální podmínky a koncentrace na danou věc se nám nevede.

Co nám brání v soustředění?

Hluk a ruch kolem nás. Hudba vadit nemusí, spousta lidí ji potřebuje a vyžaduje, naopak obvyklý rodinný nebo pracovní ruch vadí hodně, protože jsme na něm nějakým způsobem zainteresováni a zajímá nás, co se děje.

Fyzické potřeby. Hlad, žízeň, chlad, nepohodlí.

Špatné návyky. Všechno se dá natrénovat, i schopnost soustředění. Kdo se po letech práce pustí do studia, musí počítat s tím, že mu zpočátku sousředění půjde hůř, než tomu, kdo už studuje několik let.

Stres. Přesněji řečeno přílišný stres. Úzkost, strach, obavy, tréma, to dokáže hodně zablokovat mozek a ten se pak zabývá spíš pesimistickými scénáři než tím, na co je žádoucí se soustředit.

Nežádoucím stresem je i chybějící sebedůvěra. Když si nevěřím, co bych se snažil, stejně to dopadne špatně, že?

Nezájem o předmět soustředění, lhostejnost nebo dokonce odpor. 

--------

Napadá vás ještě něco, na co jsem zapomněla?

Sny, plány, někdy, možná

Každý den máme spoustu projektů a úkolů, ale pak jsou tu věci, které bychom sice udělali rádi, ale nijak zvlášť to nehoří, možná na ně nikdy ani nedojde, jsou to jen takové nápady do budoucna. Pro takové účely se hodí mít složku, kterou GTD označuje jako Someday/maybe, česky to znamená někdy/možná, dá se to přeložit i jako sny a plány.

Výhoda je v tom, že zapsáním takové položky si uvolníte hlavu, ale zároveň se vám běžný každodenní systém nezahlcuje věcmi, které aktuální nejsou a ještě nějakou dobu nebudou.

Tuto složku bychom měli občas projít a zjistit, jestli už neuzrál čas k tomu, vytáhnout některý z těch nápadů na světlo.

A co v takové složce někdy/možná může být?

Nápad na nový web, na který teď zrovna není čas a kapacity.

Adresa nové restaurace, do které bychom se rádi podívali.

Knížka, kterou si chci přečíst – koupit nebo půjčit z knihovny.

Nápad na dárek, který budu potřebovat třeba až za půl roku na vánoce.

Termín koncertu, konfererence, kurzu, veletrhu, který se bude konat až za několik měsíců.

Rychločtení a racionální čtení

Rychločtení  znamená číst rychleji. A také s větším porozuměním čtenému textu. Jaký by také mělo smysl číst rychleji, kdyby z toho člověk nic nevěděl?

Racionální čtení je širší pojem, neznamená to jen číst rychleji, ale celkově je to efektivní práce s textem, což může znamenat i rozhodnutí něco nečíst vůbec (když to za to nestojí) nebo číst pomalu, když jde o studijní materiál.

V současnosti u nás tyto dovednosti učí David Gruber. Existují na to i knížky, ale kdo z nás je dobrý jako samouk, že?

Podobné snahy o rychlejší čtení nejsou nic nového a existují i jinde ve světě.

Nejjednodušší je zaměřit se na mechanické záležitosti, jako je činnost očí. Do jisté míry to funguje.

Složitější je přinutit mozek k efektivnější práci s textem. K tomu, aby se lépe soustředil, více chápal, snáz rozuměl.

Uvádí se, že rychlost čtení se po několika desítkách hodin školení dá zvýšit na dvoj až trojnásobek se současným zvýšením pochopení textu.

Svou vlastní úroveň a rychlost si můžete změřit na stránkách gruber.cz.

Emailová schránka jako úkolníček?

Narazila jsem na (anglickém) internetu na zajímavý článek o tom, že někteří lidé používají svou emailovou schránku také pro ukládání úkolů. Samozřejmé je to u Outlooku, ale u freemailu, jako je třeba seznam.cz? Tam sice není žádná služba přímo k tomuto účelu určená, ale je možné si poslat sám sobě email, kde v předmětu bude stručný popis úkolu nebo události a v textu pak případné podrobnosti. Nenašla jsem ovšem možnost poslat si email později třeba za týden nebo za měsíc. Hledala jsem i na centrum.cz, ani tam jsem takovou možnost nenašla. Obě schránky ovšem umožňují označit si některý email barevně, toho jsem si zatím nevšimla, ale vypadá to užitečně.

Řekněme, že pracuju na několika projektech. Pro každý si můžu založit jednu složku a do té ukládat emaily/úkoly, které se toho konkrétního projektu týkají. Můžu je i označit barevně – ty, které vyžadují nějakou akci označit červeně, ty, které jsou informativní, modře a ty, kde mám uložené nápady a náměty k přemýšlení třeba zeleně.

Možná je to trošku zvláštní, ale když používám schránku každý den, hodilo by se mi , abych tam mohla mít uložené i úkoly a poznámky k věcem, které mám zrovna rozpracované.

 

Pro anglicky čtoucí přikládám ještě článek, který mě na tuto myšlenku přivedl, i když ve skutečnosti se tam o tom píše jen okrajově: http://itzy.wordpress.com/2006/04/10/two-emails-are-sometimes-better-than-one/ .

Prokrastinace

Prokrastinace znamená odkládání úkolů na později.

Příčiny odkládání mohou být různé:

Perfekcionismus – stále se necítím dost dobře připraven na nějakou činnost.

Strach, úzkost nebo jiné nepříjemné emoce vyvolané úkolem.

Nevím, jak na to, tak to raději odsunu.

A jak se zbavit prokrastinace? Zkuste některý z těchto způsobů:

Uvědomit si, co mi brání, co mě brzdí, jaké nepříjemné pocity ve mě odkládaná činnosti vyvolává. Uvědomit si je a pokud to jde, nahradit je aspoň částečně pocity příjemnějšími.

Vytvořit si jednoduché návyky. Někdy může stačit dělat neoblíbenou činnost deset minut denně a věci se pohnou dopředu.

Rozdělit velký a náročný úkol na kousky. Místo obav např. z maturity přemýšlet nad tím, jaký jednoduchý úkol bych mohl/a právě teď udělat. Sehnat seznam maturitních otázek? Naučit se otázku číslo 1? Domluvit se s kamarádem, aby mi vysvětlil ten a ten problém? Sehnat si tu a tu knihu? Poradit se s učitelem ohledně toho, čemu jsem nerozuměl/a? Udělat si rozvrh toho, co musím zvládnout a za jak dlouho?

I ten největší a nejambicióznější plán se skládá z jednotlivých kroků. Je to jako na schodišti. I to nejdelší schodiště začíná prvním krokem, pak pokračuje druhým atd. Když chci vystoupat až nahoru, nemůžu žádný vynechat.

Povinnost versus nadšení

Od mala nás učí, že máme povinnosti a že je musíme dělat, že to bez nich nejde a že je žádoucí odložit zábavu až po “práci”. Naučíme se dělit činnosti na povinnosti a zábavu. S tím, že povinnosti mají přednost. Často je to práce, za kterou nás platí a tudíž mají právo od nás chtít nějaký výkon. Zábava, hra,  potěšení, to prý máme dělat až pak, až když udělám to, co musíme. Za zábavu taky nebýváme placeni, naopak, často ještě sami platíme za svoje vášně a koníčky.

Naprosto logické a přirozené nám připadá, když někdo chodí do práce s nechutí, dělá ji jen tak, aby si vydělal a ve volném čase se jí vyhýbá. Stejný člověk může s nadšením a potěšením věnovat spoustu času svému koníčku a vychutnávat si čas, který mu věnuje.

Dokážete si představit, jak skvělé by bylo, kdyby člověk měl pro své zaměstnání stejně tolik vášně, jako pro svoje záliby? Nebo dokonce kdyby se člověk živil tím, co ho nejvíc baví. Nebo bavil tím, za co dostává zaplaceno. Je to tak neobvyklé, že nám to až připadá divné. Dostávat zaplaceno za něco, co děláme rádi? No jasně, protože v tom odvádíme rozhodně lepší výkon, než v tom, co je jen a jen otravná povinnost.

Dovedete si představit, že by třeba Karel Gott zpíval nerad a s nechutí? Myslíte, že by dosáhl takových úspěchů?

A co v obchodech? U příjemné prodavačky je radost nakoupit. Zato protivná ženská, to je spolehlivý recept na to, jak ztratit zákazníky. Znám několik obchodů a jednu hospodu, kam lidé nechtějí chodit, protože je tam protivná obsluha.  

Proboha, co je to arbull?

Na podivné slov arbull jsem narazila nedávno a netušila jsem, co znamená. Připomíná slovo redbull, tedy červený býk, známá značka energetického nápoje. Je to takové energické, úderné slovo, skoro jako když praštíte pěstí do stolu. Ale co to vlastně je?

Co udělá člověk, který je celý den na počítači a na internetu, když něco neví? Zeptá se  jsem pana Googla. Tajemství bylo odhaleno. Je to armyshop. Většina věcí je zde v khaki zelené barvě, případně v šedé, hnědé nebo pískové. Co taky čekat od věcí v armádním stylu. Moc mi tenhle styl nesedí a už jsem chtěla odejít, když mě napadlo, že to je sice obchod spíš pro kluky, ale za pár týdnů budu potřebovat vánoční dárky , několik kluků různého věku ve svém okolí mám a dárky se mi pro ně vybírají mnohem hůř, než pro holky. Tak jsem se ještě trochu porozhlédla.

Třeba svítilna neboli baterka. Taková pořádná baterka se dá bezvadně využít k vysílání signálů kamarádovi v sousedním paneláku. Dá se tak natrénovat třeba morseovka.

Vak na vodu s upíjecí hadičkou o obsahu 2,5 litru. Tedy spotřeba vody (čaje, minerálky) na celodenní výlet. Dá se připevnit k batohu.

Kamuflážní barvy na obličej.

Kompas. Umí vůbec dnešní kluci používat kompas a orientovat se s jeho pomocí na mapě?

Mačeta. Tu by uvítal leckterý rošťák, jen pochybuju, že rodiče školáků budou spěchat s koupí tak nebezpečného dárku. Možná pro kluka odrostlejšího, třiceti nebo čtyřicetiletého.

Nášivky s armádnimi motivy. Maminky chlapců vědí, jak moc jejich oblečení trpí. Občas se některá dirka nebo flíček dá zamaskovat šikovnou nášivkou, v tomto případě by dokonce mohlo hodnotu oblečení v očích kluka zvednout.    

Rukavice. Kupodivu mě docela zaujaly, i když je sama nosím málo. Arbull nabízí rukavice vysloveně mužského vzhledu, nic zženštilého.

Šála nebo šátek na krk. Pro mužské, takže šedá, hnědá, zelená nebo maskáčová.

Trička. Se zajímavými potisky i jednobarevné. Triček není nikdy dost, takže i to je dobrý námět pod vánoční stromeček.

A co třeba píšťalka. Ne tak ledajaká, obsahuje i LED světlo, teploměr, lupu, zrcátko a kompas. A to vše v rozměrech 10 cm na délku a 2,5 cm v průměru. Kluci mého dětství by pro takovou věc vraždili.

Když jsem brouzdala obchodem, připomnělo mi to dětské tábory, na které jsem kdysi jezdila. Svůj první tábor v sedmi letech jsem sice probrečela, ale ty pozdější už jsem si užívala. Podmínky byly možná trochu primitivnější než jsou dnešní děti zvyklé. Pamatuju se, že jsem mívali služby v kuchyni, myli jsme nádobí, loupali brambory a podobné práce. Nic extra zábavného jsem v tom neviděla a musím říct, že dodneška jsem v domácích pracích zálibu nenašla. Vycházky do lesa jsem měla radši. A milovala jsem stezku odvahy. Většinou jsem se nebála, les v noci se mi líbil a tahle záliba v nočních vycházkách mi zůstala. No vida, kam až mě přivedlo to zvláštní slůvko arbull.  

Páteční debordelizace

Patřím k lidem, kteří věci schovávají “pro každý případ”. Nevýhodou podobného přístupu je, že se byt i počítač zaplňují věcmi, o kterých si myslím, že by se mohli hodit. Ve skutečnosti jich většinu už nikdy nepoužiju, spíš přispívají k chaosu, nepořádku a nesoustředěnosti.

Před několika lety už jsem se na sebe tak naštvala, že jsem se rozhodla s tím něco udělat a dala jsem si předsevzetí: KAŽDÝ PÁTEK NĚCO VYHODIT. Zvolila jsem pátek, protože to je den, kdy končí pracovní  týden, snažím se dokončit maximum úkolů, abych měla v pondělí čistý stůl. Připadalo mi logické navázat na to vyhazováním zbytečností.

Podle nálady a situace jsem vždycky prolezla některou zásuvku, šanon, poličku ve skříni a hledala něco, co zbytečně zabírá místo. Zpočátku to bylo jednoduché, nacházela jsem spoustu kravin, které jsem bez lítosti hodila do koše. Postupně jsem cítila, jak se moje prostředí uvolňuje, zároveň jsme se cítila méně stresovaná. Skvělý pocit.

A nejenže se takto zbavuji zbytečností, vede mě toiI k rozmyslu při nakupování. Když vím, že je mým cílem mít kolem sebe jen potřebné a/nebo milované věci, snáz odolám koupi nějakého nesmyslu. 

Stejné je to v počítači. I tam se mi časem hromadí složky a soubory, které už nejspíš nikdy nebudu potřebovat. Nejsou tak  vidět, nemusí se schovávat před návštěvou, ale chaos je to taky. Emaily, tam je to snad nejhorší. Přicházejí stále nové a nové. V těch starých zůstávají úkoly nebo důležité informace, ale jsou těžko k nalezení. I emailová schránka si zaslouží občas vymést smetí.

Paretovo pravidlo

Paretovo pravidlo říká, že 20% úsilí nám zajistí 80% výsledků. Jsou různé varianty tohoto pravidla, např. 20% zákazníků přinese 80% tržeb, 20% svého oblečení nosíme po 80% času, 20% lidí způsobí 80% problémů.

Znamená to tedy, že ne všechny činnosti jsou stejně důležité, některé jsou klíčové, jiné se dají předat nebo dokonce úplně vynechat. Problém je jen v tom určit, které činnosti jsou ty klíčové, na které je potřeba se soustředit.

U výše zmíněných tržeb a zákazníků je to celkem jednoduché, máme čísla a dokážeme si to spočítat.

Ve své práci hledáme ty klíčové činnosti obtížněji. Ale jak by to bylo úžasné je objevit. Kdybychom 20 procent svého času věnovali jen tomu nejdůležitějšímu. Pak bychom dalších dvacet procent času dělali znova to nejdůležitější. Získali bychom za 40% času 160% výsledků. Teorie je skvělá, ale co praxe?

Napadá mě takový hypotetický postup, jak zjistit právě těch svých nejdůležitějších 20 procent.: Potřebujeme sepsat, co vlastně děláme, kolik to zabírá času a jak efektivní a dlouhodobě přínosná ta činnost je. Nic jednoduchého. Psát si, co dělám a hlídat hodiny, to zní jednoduše, ale je těžké na to myslet celý den. Druhá těžká věc je posoudit, co je dlouhodobě výnosnější. Když posuzuju věci jako napsat článek na web, učit se anglická slovíčka nebo tvořit grafiku pro nový web, jak poznám, co mi v budoucnu přinese větší efekt? Je to zčásti sčítání hrušek z jablky, zčásti odhadování budoucnosti.

Uvedený hypotetický postup má ještě jednu vážnou vadu: nezohledňuje činnosti, které neděláme vůbec, i když by naše počínání mohly zatraceně posunout kupředu. Když třeba skoro vůbec nedělám linkbuilding (výměna odkazů s podobnými weby) , znamená to, že ztrácím příležitost přivést sem čtenáře. Pro čtenáře píšu, bez nich by moje činnosti ztrácela smysl.

Takže ten skvělý postup, který jsem si právě vymyslela a který vypadá na papíře tak dobře, mi asi moc nepomůže.

Druhý způsob, jak se soustředit na to nejdůležitější, postupuje z druhého konce: hledat ty málo účinné a nefektivní práce, ty které zabírají hodně času, ale přitom k žádoucím výsledkům přispívají jen málo. Takových činností je potřeba se zbavit. Buď je úplně zrušit nebo je předat někomu, kdo je udělá snáz a levněji. Tohle hodně dělají firmy a říkají tomu outsourcing. Můžou se takhle zbavit starostí s účetnictvím, úklidem svých prostor, ostrahou a podobně.

Papír nebo elektronika

Snad každý počítačově gramotný člověk, který hledá způsob, jak zorganizovat sám sebe, váhá a přemýšlí, zda využít papírového nebo elektronického řešení.

Papír, to je hlavně kalendář, k tomu papírky na poznámky a seznamy úkolů. Existují i promyšlená řešení, kdy si ke kalendáři můžete dokoupit různé druhy formulářů – pro životní role, seznamy projektů, seznamy úkolů a další. Když k tomu připočtete i luxusní vzhled v kožených deskách, může se podobný systém vyšplhat na cenu několik tisíc korun. Bez záruky, že vám to bude skutečně fungovat.

Když zvolíme nějaké opravdu jednoduché řešení, např. kalendář, do něj vložené papíry, bude to jednoduché a levné. Snadno se to přenáší, zápis je rychlý, všechno je přehledné. Pokud to někomu vyhovuje, je to fajn a rohodně bych nedoporučila hledat něco složitějšího.

Elektronická řešení jsou moderní a je jich spousta. Programy na počítači nebo na internetu – placené i zadarmo, aplikace pro chytrý telefon, výběr je veliký. Výhodami elektronického systému je snazší orientace I ve velkém počtu položek, dají se snadno přesouvat, delegovat, hodí se pro týmové projekty. Nevýhody? Závislost na technickém zařízení – počítač s sebou přece jen nemáme pořád. Nutnost synchronizace, když používáme víc podobných zařízení (např. dva různé počítače, jeden doma, jeden v práci). Pro milovníky podobných elektronických udělátek je tu taky nebezpečí, že objevování možností nové hračky jim zabere víc času, než kolik by mohli ušetřit jeho efektivním používáním.

Jsem zastáncem jednoduchosti. Dlouho jsem hledala svůj systém, vyzkoušela jsem několik různých řešení, stále jsem nemohla najít. Dokud jsem nepochopila, že problém je jinde. Nabírala jsem si toho moc. Příliš mnoho úkolů, projektů, závazků, nápadů. Někdy je lepší zapojit zdravý rozum a nechtít od sebe nesplnitelné, než pracně hledat systém, který bude umět zázraky.

Multitasking

Multitasking znamená, že děláme víc věcí najednou. Většinou se to považuje za nežádoucí a stresující, stejně se tomu občas nevyhneme. A navíc když se snažíme šetřit časem, dopřává nám to pocit, že toho zvládáme víc.

I když říkáme, že děláme víc věcí najednou, obvykle je to spíš rychlé přeskakování – přepínání pozornosti z jedné věci na druhou. Pokaždé je to ztráta času. Je to jakoby mozek pokaždé potřeboval “mentálně zaostřit” na počátku každé činnosti a to mu samozřejmě nějakou chvilku trvá. A to tím déle, čím náročnější činnost má vykonávat. Vplout do děje televizního seriálu je určitě jednodušší, než se zabrat do učení cizoazyčných slovíček nebo psaní složitého programu.

Někdo si ale dělání dvou činností souběžně pochvaluje – třeba při běhání mít na uších sluchátka a poslouchat angličtinu z CD.

Multiasking je prý také doménou žen. Myslím, že je to spíš tréninkem. Když jste máma jednoho nebo dvou malých dětí, musíte je  celý den hlídat, ale zároveň taky potřebujete uklidit, nakoupit, uvařit, kouknout do novin nebo řadu jiných činností. Takže vám nezbývá nic jiného, než svou pozornost rozdělit. Kdyby totéž dělal muž, stal by se pravděpodobně stejně dobrým v dělení pozornosti na dvě nebo víc činností.

Jsem zastáncem soustředěnné pozornosti. Dělat dvě věci najednou mi připadá jako snaha o to, jít dvěma různými směry najednou. Někdy se opravdu věci nahrnou, úkoly přicházejí rychleji, než je stíháme udělat a všechny se tváří jako velmi naléhavé. Pokud si dokážu i ve stresu udržet chladnou hlavu a soustředit se na to nejdůležitější, místo bezhlavého přeskakování z jednoho na druhé, obvykle udělám víc.  Když podlehnu nervozitě až hysterii, moc toho neudělám a i to málo bude k ničemu. Kromě toho je stres a spěch mnohem více vyčerpávající než klidná soustředěná práce.(Tohle je ale můj subjektivní pohled, jsou lidé, kteří rozruch milují, rádi řeší více věcí najednou a soustředěná klidná práce by je k smrti nudila.)

Multitasking uznávám hlavně tehdy, když jde o dvě činnosti, které se navzájem neruší, obvykle to bývá tehdy, když jedna zaměstnává mozek, druhá tělo. Třeba při šlapání na rotopedu koukat na televizi. Při procházce s kolegou řešit složitý problém. Při mytí nádobí si opakovat anglická slovíčka, která můžeme mít nalepená na kuchyňské lince. To jsou všechno příklady toho, jak jde zapojit tělo i mysl a jak můžeme přece jen dělat dvě věci najednou.

On-line půjčka

Procházela jsem často poptávaná slova v jednom reklamním systému a zaujalo, jak vysoko se v žebříčku objevilo sousloví on-line půjčka.  Vypadá to, že s nabídkami půjček se roztrhl pytel. Ani se tomu moc nedivím, půjčovat peníze je nejspíš jednodušší bussiness než něco vyrábět, skladovat, hledat odbyt, řešit reklamace. Z hlediska těch půjčujících je to logické a pochopitelné.

Ale co z hlediska těch, kdo si chtějí půjčit? Představte si, že si chcete koupit televizi, ale nemáte na ni, takže sáhnete po půjčce. A zaplatíte ve výsledku třeba o  20% víc. To znamená, že vás to místo deseti tisíc stojí dvanáct tisíc. Chápu to u pračky nebo ledničky, tam bych udělala totéž, protože to jsou prostě spotřebiče, které skutečně potřebujeme. Chápu to u auta, když ho potřebuju na cestu do práce nebo k podnikání. Příliš to nechápu u dovolených nebo právě u té televize. Víte, jak osvěžující je žít bez televize? To důležité si najdu na internetu a ještě mi zbývá spousta času na to dělat, co mě baví. Třeba psát takovéto textíky.  Tak mě napadá ještě jedna věc, na kterou bych si snad půjčila a to je počítač. Den, kdy nezapnu počítač, je u mě opravdu vzácností. Baví mě brouzdat po internetu a sledovat, co internet nabízí. Poprvé jsem se s internetem setkala někdy v roce 1996 nebo 1997. To tehdy byla vzácnost a pro spoustu lidí i zbytečnost. Mě připadalo úžasné, že je možné dostat informace tak rychle z jednoho místa na druhé. Email mi přišel jako skvělý vynález. Ve srovnání s klasickou poštou to je fantastický pokrok. Koho dnes ještě napadne poslat papírový dopis nebo pohlednici?

Kontrolní seznamy, checklisty

Kontrolní seznam neboli checklist je seznam položek, které se postupně odfajfkují, takže je zajištěno, že se na žádný krok nezapomene.

Příkladem je nákupní seznam nebo seznam účastníků, kdy se  přítomní podepisují nebo odšrtávají.

Výhody kontrolního seznamu rostou s tím, kolik položek na něm je. Když máte koupit tři věci, nejspíš si je budete pamatovat, když je jich deset, je skoro jisté, že na něco zapomenete.

A kdy se vám takový kontrolní seznam hodí?

Na vánoce. Přípravy se každý rok opakují, za ten rok se na leccos zapomene. Seznam toho, co je potřeba udělat, nám usnadní přípravy samotné, tak  umožní snáz je rozdělit mezi členy rodiny.

Balicí seznam. Balení před dovolenou nebo služební cestou se tak zjednoduší. Seznam může aktualizovat průběžně po každé cestě. Na tom mém jsou všechny možné položky, včetně stanu a letenek, i když nikdy nevyužiju všechny ty položky. Prostě si ze seznamu vyberu to, co se mi pro tu konkrétní příležitost hodí.

Svatební seznam. Takový seznam nebudeme nejspíš tvořit sami, spíš se poohlédneme po internetu. Může nám to ušetřit hodně nervů i peněz.

Stěhovací seznam.Co všechno udělat v souvislosti se stěhováním. Českou verzi jsme neviděla, zato anglických několik.

Odkazy:

http://www.symbio.cz/clanky/checklist-je-pritel-muj-i-tvuj.html