K tomuto článku mě inspiroval dnešní článek kdesi na internetu o tom, že jakási chyba na facebooku umožnila lidem vidět i fotografie, které byly určené jen pro přátele. Fascinuje mě, s jako důvěrou lidé svěří internetu a hlavně facebooku zcela soukromé informace. Nejen email nebo telefon, který obvykle na účtech najdete, ale zcela soukromé fotky nebo sdělení, která by nemusel číst každý.
Například rádoby umělecké fotografie mladých dívek. Jednou se ty dívky budou ucházet o zaměstnání a asi nebudou nadšené z toho, když tyhle fotky uvidí jejich budoucí šéf. Co když bude chtít učit? Bude se rodičům líbit, když učitelka jejich dětí má na internetu polonahé obrázky? A navíc by mi dost vadila představa, že nějaký neuspokojený muž nebo kluk si ty obrázky stáhne a pak se nad nimi bude uspokojovat.
Obrázky z večírků, kdy se člověk mírně opilý chová tak, že by byl radši, kdyby to nikdo neviděl. Nejsem žádná královna večírků, ale některé moje vlastní fotky jsou takové, že je raději smažu a netoužím po tom, aby je viděl můj partner. I když jsou nevinné, jsou to třeba polibky k narozeninám, nebo objetí v rámci tance, stejně si myslím, že by mu to bylo nepříjemné.
U těch kolektivních fotek vystupuje ještě jeden fakt a to ten, že se tam vyskytuje víc lidí. To, co by mě nevadilo, to může pro mého spolužáka se žárlivou manželkou znamenat manželskou krizi.
Proto jsem velmi opatrná v tom, jaké fotky na facebook dám.
Totéž se pak týká i poznámek na zdi, komentářů, statusů a podobně. Psát veřejně to, že se cítím blbě, protože mě žádná nechce, nebo zveřejňovat, že můj miláček řekl to nebo ono, to mi připadá fakt hloupé. Jsou věci, které by soukromými zůstat měly.
Prostě jediná věc, která se dá říct o soukromí na facebooku, je, že tam prakticky žádné soukromí neexistuje. Kdykoliv se může stát, že informace, které považujete za soukromé, se dostanou i mimo okruh vašich přátel.
Žádné komentáře:
Okomentovat