Pokud žiješ v souladu s přírodou, nikdy nebudeš chudý. Pokud žiješ podle mínění lidí, nikdy nebudeš bohatý. Prý to kdysi řekl Seneca a mě se tenhle citát strašně líbí.
Příroda je nekonečně štědrá. Každý rok se stromy obalí ovocem, rostliny rostou a nestarají se, jestli je někdo uřízne nebo spase. Když jsem na zahradě, mám z toho takový strašně hezký pocit. Cítím, že příroda je schopná vyprodukovat tolik jídla i bez chemikálií, pletí a spousty dalších zásahů, které obvykle děláme. My totiž nejsem spokojení s tím, co nám ta příroda dává. Očešeme z jabloně padesát kilo jablek a místo abychom za ně byli vděční, tak remcáme, že je každé jiné, že jsou strupatá nebo že nám jich část spadla pod strom a shnila. Opečováváme mrkev a rajčata a proklínáme kopřivu nebo bršlici, přestože i to jsou jedlé a zdravé rostliny. Jenže my jsem jak vzdorovité děti. Chci mrkev a chci a chci a chci. A to druhé ani neochutnám. Taky chceme mít každý rok všechno. Stává se, že jeden rok je dobrý na víno, druhý rok se urodí houby a třetí rok se daří třeba obilí. Jenže nám se to nelíbí. Chceme každý rok všechno. Ne proto, že bychom měli takový hlad, prostě se nechceme dělit. Zlobíme se na špačky, že nám obrali třešně. Špaček je stejný projev životaschopnosti přírody jako ta třešeň. Říkáme, že je to MOJE třešeň. Jak moje? Co jsem udělala? Zasadila sazenici? Dala jí něco péče? Nesrovnatelně více práce odvedla příroda a když si ze své práce něco málo vezme zpátky? Příroda je pro mě nekonečně bohatá a štědrá, jen musíme respektovat její zákony. Nedomáhat se jahod v lednu, nechtít vzrostlou jabloň za čtyři roky, nečekat zdravou zeleninu ze zničené půdy, nerozčilovat se kvůli každému komárovi nebo slimákovi.
Být bohat z hlediska lidí je jiné. Je to hodně relativní. Pro jednoho je tisícovka velký peníz, jiný nad tím mávne rukou. Peníze také budí velmi silné emoce. Z touhy po penězích lidé dělají věci, za které by se jinak styděli. Nemusí to být nutně prostitutky u silnice. Stačí být kolečkem v soukolí nějaké firmy, kolikrát v sobě potlačíte nesouhlas se šéfem nebo s poměry, kolikrát si necháte líbit hnusné chování od šéfů, protože potřebujete výplatu, abyste se postarali o svou rodinu. A pak vidíte, jak druhý člověk má dvakrát tolik peněz a dělá stejně nebo míň než vy. Spravedlnost v tomto směru není a myslím, že ani nebude. Ostatně, taková spravedlnost je dost relativní věc. Co jeden dělá rád, to je pro druhého noční můra. Příklad – dvě ženy mají v popisu práce jednat, jedna pracuje s lidmi ráda, druhá dává přednost administrativě. Pro jednu je její práce seberealizací, druhou stresuje. Která by měla dostat víc peněz? Ta, kterou to baví a dělá to proto lépe, nebo ta, kterou to nebaví a vlastně se “víc nadře”. Není jediná správná odpověď a to jsme u zcela jednoduchého příkladu.
I když budete hodně bohatí, budete mít milióny, stejně se nemusíte cítit bohatí. Vždycky budou lidé bohatší. A vždycky budou věci, které si nebudete moci dovolit. Máme tendenci porovnávat se s těmi, kterí jsou na tom lépe než my. Neříkáme si, jak jsme na tom dobře, když máme pohodlný dům a slušný příjem. Spíš prskáme, že náš soused už je zase na dovolené, kde na to bere a jak to udělat, abych mohl vydělávat ještě víc. Je v pořádku směřovat nahoru, ale všechno má mít svoji míru. Když si v honbě za penězi nestíháme užít to, co už máme (nejen peníze, ale i vztahy, zdraví, rodinnou pohodu), tak k čemu to? Až bude víc peněz, tak si to teprve užijeme? Kolik je dost? Kolik musíme mít na kontě, abychom si dovolili být šťastní?
Z porovnání bohatství přírody a bohatství lidského mi vychází ještě jeden závěr:
Příroda je nesmírně uklidňující. Když vidím, jak strašně houževnatě se v přírodě všechno snaží růst a kvést a plodit, mám z toho skoro až pocit blahobytu. Proto jsem venku, v lese nebo na zahradě, tak spokojená. Asi jako většina lidí.
Honba za penězi je naopak stresující. Stálý strach z toho, že přijdu o práci, že onemocním, že mě někdo okrade, že firma nebude mít dost zakázek. Možná to tak necítí každý, pro někoho je konkurenční boj” a “hospodářská soutěž” vzrušujícím zážitkem a oblíbeným sportem. Hlavně tedy když vyhrávají. Jenže to není cesta pro každého.
Žádné komentáře:
Okomentovat