Změna je život a změny v životě jsou různé. Malé, které skoro ani nezaznamenáme (třeba když rosteme nebo stárneme), velké až převratné (když se nám narodí dítě nebo se přestěhujeme).
Některé změny se nám nelíbí, jiné vítáme a některé se dokonce snažíme sami vyvolat.
A samozřejmě chceme, aby ty pozitivní změny byly co největší. Nad malými pokroky mávneme rukou a podceňujeme je. Neprávem.
Velké životní změny mají některé nevýhody.
Třeba tu, že je těžké je iniciovat zevnitř. Když se rozhodnu, že se po letech povalování a tloustnutí na kanapi pustím do intenzivního sportovního tréninku, nejspíš to nezvládnu. Bez ohledu na to, jak moc toužím po zdravém štíhlém těle. Vyžaduje to prostě víc energie, než v sobě mám.
Další problém bývá v tom, že každá velká změna v sobě nese i další vedlejší účinky. Třeba výše zmíněné intenzivní sportování může narazit na nesouhlas až ironický pohled našich blízkých, kteří to budou považovat za komické nebo nezdravé. Nebo se objeví zdravotní problémy.
A ještě jeden problém: tíhneme k navyklému chování a má to svůj dobrý důvod – je to chování, které už se nějakým způsobem osvědčilo. Změny vyvolávají obavy a kromě lenosti, návyků, překážek z okolí se musíme vyrovnat i s vlastními obavami ze selhání nebo z toho, že změna nepřinese tolik dobrého, kolik očekáváme.
Malá změna je jednodušší. Cvičit pět minut denně, to není těžké zvládnout. Taky to pro naše tělo není žádný přínos. Za pět minut denně si opravdu kondici moc nevylepšíte. Těch pět minut (I míň) ale může posloužit k tomu, abych si vytvořili návyk. Řekněme pět minut denně večer u televize. Nic náročného, nic úžasného. Potřebuju k tomu kousek pevné vůle, ale opravdu jen kousek. Když to budu dělat dva tři týdny, můžu klidně přidat dalších pět minut. Pak dalších pět. Po několika měsících se dostanu na půlhodinu cvičení a to už se na těle i kondici projeví. Přitom šlo vždycky jen o nenáročných pět minut.
Nepodceňujte malé změny. Mohou vést k velkým věcem.
Žádné komentáře:
Okomentovat