Multitasking znamená, že děláme víc věcí najednou. Většinou se to považuje za nežádoucí a stresující, stejně se tomu občas nevyhneme. A navíc když se snažíme šetřit časem, dopřává nám to pocit, že toho zvládáme víc.
I když říkáme, že děláme víc věcí najednou, obvykle je to spíš rychlé přeskakování – přepínání pozornosti z jedné věci na druhou. Pokaždé je to ztráta času. Je to jakoby mozek pokaždé potřeboval “mentálně zaostřit” na počátku každé činnosti a to mu samozřejmě nějakou chvilku trvá. A to tím déle, čím náročnější činnost má vykonávat. Vplout do děje televizního seriálu je určitě jednodušší, než se zabrat do učení cizoazyčných slovíček nebo psaní složitého programu.
Někdo si ale dělání dvou činností souběžně pochvaluje – třeba při běhání mít na uších sluchátka a poslouchat angličtinu z CD.
Multiasking je prý také doménou žen. Myslím, že je to spíš tréninkem. Když jste máma jednoho nebo dvou malých dětí, musíte je celý den hlídat, ale zároveň taky potřebujete uklidit, nakoupit, uvařit, kouknout do novin nebo řadu jiných činností. Takže vám nezbývá nic jiného, než svou pozornost rozdělit. Kdyby totéž dělal muž, stal by se pravděpodobně stejně dobrým v dělení pozornosti na dvě nebo víc činností.
Jsem zastáncem soustředěnné pozornosti. Dělat dvě věci najednou mi připadá jako snaha o to, jít dvěma různými směry najednou. Někdy se opravdu věci nahrnou, úkoly přicházejí rychleji, než je stíháme udělat a všechny se tváří jako velmi naléhavé. Pokud si dokážu i ve stresu udržet chladnou hlavu a soustředit se na to nejdůležitější, místo bezhlavého přeskakování z jednoho na druhé, obvykle udělám víc. Když podlehnu nervozitě až hysterii, moc toho neudělám a i to málo bude k ničemu. Kromě toho je stres a spěch mnohem více vyčerpávající než klidná soustředěná práce.(Tohle je ale můj subjektivní pohled, jsou lidé, kteří rozruch milují, rádi řeší více věcí najednou a soustředěná klidná práce by je k smrti nudila.)
Multitasking uznávám hlavně tehdy, když jde o dvě činnosti, které se navzájem neruší, obvykle to bývá tehdy, když jedna zaměstnává mozek, druhá tělo. Třeba při šlapání na rotopedu koukat na televizi. Při procházce s kolegou řešit složitý problém. Při mytí nádobí si opakovat anglická slovíčka, která můžeme mít nalepená na kuchyňské lince. To jsou všechno příklady toho, jak jde zapojit tělo i mysl a jak můžeme přece jen dělat dvě věci najednou.
Žádné komentáře:
Okomentovat