Náš čas je naplněn řešením různých úkolů a problémů, ty se od sebe liší jak svou důležitostí, tak naléhavostí.
Důležité a nenaléhavé – je to důležité, ale může to počkat. Příkladem je jsou naše dobrá předsevzetí, jako je cvičit nebo učit se anglicky. Rozhodně je to pro nás důležité, ale nestane se tak moc, když to odložíme. Takže odkládáme a odkládáme. Bohužel jsou to obvykle věci, které by dlouhodobě znamenaly pozitivní posun v životě. Tady bychom se měli pohybovat se svými činnostmi co nejčastěji, tady jsou ty aktivity, které nás posunou dopředu.
Důležité a naléhavé – to, co jsme dlouho odkládali, se může stát naléhavým. Angličtinu jsme odkládali tak dlouho, až se přiblížila důležitá zkouška a do práce se pustit musíme – s tím, že proklínáme svojí vlastní pohodlnost.
Nedůležité, ale naléhavé – často jsou to požadavky lidí kolem nás, kteří něco chtějí a řeší svoje vlastní priority. Na nás je, abychom dokázali odmítnout tehdy, když něco opravdu nechceme udělat. Příkladem je, když mě kamarád láká na akci, která je pro něj důležitá, ale já chci být třeba s rodinou, což je zase moje priorita. Krásným příkladem je taky telefon. I když budete hodně zaměstnaní, zvonící telefon obvykle nebude ignorovat. A to bez ohledu na to, že většina hovorů není až tak důležitých (samozřejmě, protože lidi volají kvůli SVÝM prioritám, ne kvůli těm vašim).
Nedůležité a nenaléhavé – zahrát si hru, zabrouzdat na internetu, kouknout na detektivku v televizi. Věci, které bychom mohli označit za zábavu (v lepším případě) nebo marnění času. I takové činnosti potřebujeme, nejsme přece roboti, abychom pracovali každou bdělou minutu našeho života.
Žádné komentáře:
Okomentovat