1. Návyk – být proaktivní. Projevit iniciativu dřív, než mě okolnosti donutí nějak reagovat. Když jsem aktivní, do značné míry určuji to, jak budou věci probíhat. Třeba začít cvičit dokud jsem zdravý a nečekat, až mě k tomu donutí bolest zad a rehabilitační sestra.
2. Začínat s myšlenkou na konec – uvědomit si, co od života chci, svoje životní cíle a směřování. Tato zásada se mi osvědčila i u menších věcí. U každého úkolu se snažím vidět žádoucí konečný stav, protože mi to pomáhá dojít k cíli. Jinak snadno ztrácím soustředění, přicházejí různá rozptýlení a další úkoly. Obraz splněného úkolu v mysli – a někdy i na papíře – mi pomáhá.
3. To nejdůležitější dát na první místo – když vím, co je pro mě důležité, je potřeba tomu dát prostor a ostatní věci odsouvat. Učebnice angličtiny je důležitá, ale je potichu, takže když mě vyruší hlasitý telefon byť s nedůležitým hovorem, je jasné, čemu dám v té chvíli přednost. A to i když se ten jazyk opravdu chci naučit. Málokdy platí, že to, co nejvíc křičí, je nejdůležitější.
4. Myslet způsobem výhra-výhra – místo soutěžení s ostatními se snažit hledat řešení, která jsou oboustranně výhodná. Vytváří to důvěru ve vztazích soukromých i pracovních. V prostředí důvěry se žije a pracuje daleko lépe a vede to i lepším výsledkům.
5. Nejdřív pochopit, pak být pochopeni – skutečně naslouchat druhým, porozumět jim dřív, než jim začnu nabízet svůj názor. Lidé mívají dobrou vůli poradit, ale někdy svůj názor nabízejí dřív, než vůbec zjistí, co druhá strana potřebuje.
6. Vytvářet synergii – vytvářet s lidmi takové dohody, při kterých získají prospěch obě strany tak, aby nikdo nebyl ošizen. Není to o kompromisu, je to o tom, hledat i netradiční řešení, které bude pro obě strany co nejlepší. Kompromis znamená, že obě strany sleví ze svých požadavků, takže spokojený pak není ani jeden.
7. Ostřit pilu – obnovovat síly v pracovním i osobním životě. Starat se o své zdraví, učit se, aby se naše pracovní schopnosti zlepšovaly. Starat se o svého partnera, dokud je s námi šťastný a nečekat, až přijdou problémy, abychom je pak začaly napravovat velkými a drahými romantickými gesty.
Knížka Stephena Coveyho Sedm návyků vůdčích osobností vyšla v roce 1997 i u nás a získala si velkou pozornost, protože učí jednu velmi podstatnou věc: soustředit se na do důležité. Na to, co opravdu v životě chceme dělat. Jinak je totiž strašně snadné rozptýlit se tisícem různých úkolů a zapomenout při tom na to, co doopravdy chceme. Můžete celý den pracovat, honit se od jednoho úkolu ke druhému a přitom neudělat nic důležitého.
Napadá mě jeden příklad: říkáme, že nejdůležitější je zdraví. Pak se nachladíme, měli bychom zůstat doma v posteli, ale my si místo toho vezmeme paralen a jdeme do práce, protože bychom přišli o peníze nebo z ohledu ke kolegům, kteří by museli dělat za nás.
Určitě by každý našel spoustu takových příkladů, kdy je naše jednání v rozporu s tím, co považujeme za své hodnoty. Víme, co chceme, ale nějak se to nedaří v běhu dní realizovat.
Přesto má smysl nad svými hodnotami přemýšlet. Je to jako sledovat střelku kompasu. Známe svůj směr a po každé odbočce víme, kam se zpátky vrátit.
Žádné komentáře:
Okomentovat