Kalendář

kalendář používá skoro každý. Kapesní, který máme stále u sebe, stolní na pracovním stole nebo doma na ledničce nebo nástěnný, s obrázky. Většina kalendářů začíná lednem a končí prosincem, ale už jsem viděla i kalendář pro školní rok, což může být pro učitele velmi praktické.

Kapesní kalendář by měl být co nejmenší, protože ho nosíme stále s sebou. Zapisujeme si do něj věci, které jsou vázané na určitý čas. Už jsem viděla i to, že ho někdo používal jako úkolníček, prostě si do něj k nějakému budoucímu datu připisoval úkoly, na které zrovna nebyl čas. Připadalo mi to trochu zvláštní. Jako by věřil, že na to, na co nemá čas teď, se nějak zázračně najde čas v budoucnu. 

Stolní kalendář, bývá rozdělen na týdny nebo dvoutýdenní období. Nemusí už být tak úplně malý, takže v něm svoje místo najdou i obrázky, citáty, recepty a podobně.

Nástěnný kalendář bývá obvykle po měsících, plní i reprezentativní a dekorativní funkci. Jeho největší přínos může být pro skupinu lidí – zaměstnance jednoho oddělení, rodinu nebo zájmový klub. Takový rodinný kalendář, kam se zapisují návštěvy lékaře, koncerty, kroužky a jiné akce všech členů rodiny, ten mi připadá velmi užitečný.

Diář má pro každý den jednu stránku, hodně se do něj vejde, ale taky je tlustý a těžký. Běžnější jsou kalendářese zobrazením jednoho týdne na jedné straně nebo dvoustraně. Některým lidem naprosto stačí malý notýsek, kde je celý měsíc na jedné stránce a pro každý den je vyhrazený jeden řádek.

Jsou lidé, kterým dobře slouží kalendář v mobilu. I když se do něj hůř zapisuje.

Existují i internetové kalendáře, které mají oproti papírovým nějaké další vychytávky. Připomínání událostí na email, sdílení kalendáře s dalšími lidmi nebo třeba možnost zveřejnění kalendáře na internetu. Jedním z nejznámějších je on-line kalendář na googlu. Nevýhoda je v tom, že musíme být u počítače, abychom viděli, co v kalendáři máme.