Znáte ten pocit, když vás někdo strašně naštve? Ale opravdu strašně, tak, že mít po ruce klacek, tak se snad neudržíte. A pak to ve vás zůstává, jste jak lev v kleci, nevíte, co se vším tím vztekem počít.
Zkuste se na vztek podívat jako na energii. Energie je neutrální, ani dobrá ani špatná, vždycky spíš záleží na tom, s jakým úmyslem a jak ji použijete. A že vztek má v sobě zatraceně hodně energie. Bohužel v afektu málokdy děláme dobrá rozhodnutí, takže často řekneme nebo uděláme něco, čeho pak litujeme (řekneme něco hrubého, práskneme dveřmi, kopneme do něčeho a podobně). Energie máme hodně, ale nasměrováváme ji špatným směrem. Často proti tomu člověku, který nás naštval. Co kdybychom ji dokázali použít na něco užitečnějšího?
Ženy znají to, že v hněvu uklízejí. A jde jim to lépe a rychleji, než za normálních okolností. Fyzický pohyb určitě pomáhá. Dát si do těla v posilovně, proběhnout se nebo naštípat dříví. Adrenalin se spálí a člověku je líp. Pokud šlo o ojedinělý konflikt, tak je vlastně věc vyřešená.
Ale co když se to opakuje, stále vás vytáčí jedna a ta samá osoba nebo situace? Je to vlastně stálý zdroj energie. Někteří lidé se naučili využívat té energie konstruktivně, třeba tak, že zakousli do nějakého problému, do nějaké činnosti tak, že pak dosáhli výjimečných výsledků. Třeba když má někdo mizerného šéfa a touží po tom prásknout v práci dveřmi a jít jinam. To jinam může být třeba vedlejší činnost – prodej, programování, malování obrazů, cokoliv, co čověk dělá skutečně rád. Pokud pokaždé, když vás ten šéf naštve, zareagujete tím, že se zakousnete do svého druhého "byznysu", můžete ho posunout na takovou úroveň, že vás nakonec uživí a vy budete moci dát svému nemilovanému šéfovi sbohem.
Žádné komentáře:
Okomentovat