Velké nebo malé změny

Změna je život a změny v životě jsou různé. Malé, které skoro ani nezaznamenáme (třeba když rosteme nebo stárneme), velké až převratné (když se nám narodí dítě nebo se přestěhujeme).

Některé změny se nám nelíbí, jiné vítáme a některé se dokonce snažíme sami vyvolat.

A samozřejmě chceme, aby ty pozitivní změny byly co největší. Nad malými pokroky mávneme rukou a podceňujeme je. Neprávem.

Velké životní změny mají některé nevýhody.

Třeba tu, že je těžké je iniciovat zevnitř. Když se rozhodnu, že se po letech povalování a tloustnutí na kanapi pustím do intenzivního sportovního tréninku, nejspíš to nezvládnu. Bez ohledu na to, jak moc toužím po zdravém štíhlém těle. Vyžaduje to prostě víc energie, než v sobě mám.

Další problém bývá v tom, že každá velká změna v sobě nese i další vedlejší účinky. Třeba výše zmíněné intenzivní sportování může narazit na nesouhlas až ironický pohled našich blízkých, kteří to budou považovat za komické nebo nezdravé. Nebo se objeví zdravotní problémy.

A ještě jeden problém: tíhneme k navyklému chování a má to svůj dobrý důvod – je to chování, které už se nějakým způsobem osvědčilo. Změny vyvolávají obavy a kromě lenosti, návyků, překážek z okolí se musíme vyrovnat i s vlastními obavami ze selhání nebo z toho, že změna nepřinese tolik dobrého, kolik očekáváme.

Malá změna je jednodušší. Cvičit pět minut denně, to není těžké zvládnout. Taky to pro naše tělo není žádný přínos. Za pět minut denně si opravdu kondici moc nevylepšíte. Těch pět minut (I míň) ale může posloužit k tomu, abych si vytvořili návyk. Řekněme pět minut denně večer u televize. Nic náročného, nic úžasného. Potřebuju k tomu kousek pevné vůle, ale opravdu jen kousek. Když to budu dělat dva tři týdny, můžu klidně přidat dalších pět minut. Pak dalších pět. Po několika měsících se dostanu na půlhodinu cvičení a to už se na těle i kondici projeví. Přitom šlo vždycky jen o nenáročných pět minut.

Nepodceňujte malé změny. Mohou vést k velkým věcem.

Timemanagement, lifemanagement

Timemanagement by doslovně přeloženo znamenalo řízení času. Samozřejmě, že čas řídit nemůžeme, ten plyne svým tempem bez ohledu na naše přání. Co však pod kontrolou mít můžeme, to je naše činnost v čase a tedy to, jak svůj čas dokážeme využít.

Time management jsou metody a postupy k lepšímu využití času tak abychom byli produktivnější a dosahovali toho víc v kratším čase.

Většina lidí si stěžuje na nedostatek času, jsou mezi nimi velmi aktivní a produktivní lidé, ale i tací, které bychom spíš mohli označit za líné a pomalé.

Dělí se na generace podle toho, jak se metody řízení času zdokonalovaly.

Time management 1. generace – seznamy úkolů.

Time management 2. generace – k úkolům přibyla data dokončení, tzn. kalendáře a diáře.

Time management 3. generace – objevují se priority, které pomáhají rozhodovat v situacích, kdy se úkolů nahromadí hodně.

Time management 4. generace – objevuje se tu otázka filozofie, vlastních cílů, hodnot a životních rolí. Nestačí jen hodně toho udělat, musí to také být správné činnosti, které nás posunou k našim vlastním cílům. Hodnoty pomáhají rozhodovat, když se dvě nebo víc záležitostí dostane do konfliktu.

Tickler files, 43 složek

Říká se tomu také termínový pořadač, na internetu se dají najít ilustrační obrázky, jak takový systém může vypadat.

Princip je v tom, že máme 43 složek, 12 pro každý měsíc, 31 pro dny v měsíci. Do složek se ukládají připomínky toho, co je ten den nebo měsíc  potřeba udělat. Můžou to být účty, vstupenky, lístečky s poznámkami, články z časopisů. Věci pro nejbližší měsíc ukládám do složek s čísly 1-31, věci vzdálenější do složek měsíčních.

A jak to funguje?

Představme si, že je 1. ledna. Složky jsou seřazené tak, že navrchu jsou složky denní od 1. Do 31. Za nimi složky měsíční od ledna do prosince.

Otevřu složku 1., podívám se, co tam na mě čeká. Složku vyprázdním a přesunu za složku únor.

A co s novými věcmi, které se ten den objeví? Vstupenku na koncert na 15. ledna, vložím do složky 15. Poznámky ke schůzce, která se bude konat 10. února vložím do složky únor.

A co druhého ledna? Otevřu složku 2, vyndám a zpracuju, co v ní je, a přesunu ji za složku 1.

Takhle to udělám každý den. Na konci měsíce budou všechny složky 1-31 za složkou únor. Vezmu složku únor, podívám se, co je v ní a případně to přesunu do jednotlivých dat měsíce února.

Pak zase každý den vyprázdním příslušnou složku a přesunu za měsíc březen.  

Nevýhody? Podobný systém zabere víc místa, než obyčejný zápisník. Také je nutné se mu každý den věnovat, aby fungoval. Kromě toho se taky může zvrhnout ke každodenní přesunování úkolů z jedné složky do druhé bez toho, že bychom něco závažného udělali. A možná nejdůležitější moje výhrada je ta, že naprosto nepracuje s našimi hodnotami a životními cíli.  Můžeme pilně každý den dělat to, co v těch složkách máme, ale když to budou jen požadaky zvenčí (co chce manželka, šéf, učitel, rodina…), přesto se ani o píď nepohneme ke svým vlastním cílům. Budeme pracovití, systematičtí, organizovaní, spolehliví… a nespokojení.

Soustředění, koncentrace

Snad každý ví, že víc se toho zvládne tehdy, když se na činnost dobře soustředíme. Zároveň ale k tomu nemíváme optimální podmínky a koncentrace na danou věc se nám nevede.

Co nám brání v soustředění?

Hluk a ruch kolem nás. Hudba vadit nemusí, spousta lidí ji potřebuje a vyžaduje, naopak obvyklý rodinný nebo pracovní ruch vadí hodně, protože jsme na něm nějakým způsobem zainteresováni a zajímá nás, co se děje.

Fyzické potřeby. Hlad, žízeň, chlad, nepohodlí.

Špatné návyky. Všechno se dá natrénovat, i schopnost soustředění. Kdo se po letech práce pustí do studia, musí počítat s tím, že mu zpočátku sousředění půjde hůř, než tomu, kdo už studuje několik let.

Stres. Přesněji řečeno přílišný stres. Úzkost, strach, obavy, tréma, to dokáže hodně zablokovat mozek a ten se pak zabývá spíš pesimistickými scénáři než tím, na co je žádoucí se soustředit.

Nežádoucím stresem je i chybějící sebedůvěra. Když si nevěřím, co bych se snažil, stejně to dopadne špatně, že?

Nezájem o předmět soustředění, lhostejnost nebo dokonce odpor. 

--------

Napadá vás ještě něco, na co jsem zapomněla?

Sny, plány, někdy, možná

Každý den máme spoustu projektů a úkolů, ale pak jsou tu věci, které bychom sice udělali rádi, ale nijak zvlášť to nehoří, možná na ně nikdy ani nedojde, jsou to jen takové nápady do budoucna. Pro takové účely se hodí mít složku, kterou GTD označuje jako Someday/maybe, česky to znamená někdy/možná, dá se to přeložit i jako sny a plány.

Výhoda je v tom, že zapsáním takové položky si uvolníte hlavu, ale zároveň se vám běžný každodenní systém nezahlcuje věcmi, které aktuální nejsou a ještě nějakou dobu nebudou.

Tuto složku bychom měli občas projít a zjistit, jestli už neuzrál čas k tomu, vytáhnout některý z těch nápadů na světlo.

A co v takové složce někdy/možná může být?

Nápad na nový web, na který teď zrovna není čas a kapacity.

Adresa nové restaurace, do které bychom se rádi podívali.

Knížka, kterou si chci přečíst – koupit nebo půjčit z knihovny.

Nápad na dárek, který budu potřebovat třeba až za půl roku na vánoce.

Termín koncertu, konfererence, kurzu, veletrhu, který se bude konat až za několik měsíců.

Rychločtení a racionální čtení

Rychločtení  znamená číst rychleji. A také s větším porozuměním čtenému textu. Jaký by také mělo smysl číst rychleji, kdyby z toho člověk nic nevěděl?

Racionální čtení je širší pojem, neznamená to jen číst rychleji, ale celkově je to efektivní práce s textem, což může znamenat i rozhodnutí něco nečíst vůbec (když to za to nestojí) nebo číst pomalu, když jde o studijní materiál.

V současnosti u nás tyto dovednosti učí David Gruber. Existují na to i knížky, ale kdo z nás je dobrý jako samouk, že?

Podobné snahy o rychlejší čtení nejsou nic nového a existují i jinde ve světě.

Nejjednodušší je zaměřit se na mechanické záležitosti, jako je činnost očí. Do jisté míry to funguje.

Složitější je přinutit mozek k efektivnější práci s textem. K tomu, aby se lépe soustředil, více chápal, snáz rozuměl.

Uvádí se, že rychlost čtení se po několika desítkách hodin školení dá zvýšit na dvoj až trojnásobek se současným zvýšením pochopení textu.

Svou vlastní úroveň a rychlost si můžete změřit na stránkách gruber.cz.

Emailová schránka jako úkolníček?

Narazila jsem na (anglickém) internetu na zajímavý článek o tom, že někteří lidé používají svou emailovou schránku také pro ukládání úkolů. Samozřejmé je to u Outlooku, ale u freemailu, jako je třeba seznam.cz? Tam sice není žádná služba přímo k tomuto účelu určená, ale je možné si poslat sám sobě email, kde v předmětu bude stručný popis úkolu nebo události a v textu pak případné podrobnosti. Nenašla jsem ovšem možnost poslat si email později třeba za týden nebo za měsíc. Hledala jsem i na centrum.cz, ani tam jsem takovou možnost nenašla. Obě schránky ovšem umožňují označit si některý email barevně, toho jsem si zatím nevšimla, ale vypadá to užitečně.

Řekněme, že pracuju na několika projektech. Pro každý si můžu založit jednu složku a do té ukládat emaily/úkoly, které se toho konkrétního projektu týkají. Můžu je i označit barevně – ty, které vyžadují nějakou akci označit červeně, ty, které jsou informativní, modře a ty, kde mám uložené nápady a náměty k přemýšlení třeba zeleně.

Možná je to trošku zvláštní, ale když používám schránku každý den, hodilo by se mi , abych tam mohla mít uložené i úkoly a poznámky k věcem, které mám zrovna rozpracované.

 

Pro anglicky čtoucí přikládám ještě článek, který mě na tuto myšlenku přivedl, i když ve skutečnosti se tam o tom píše jen okrajově: http://itzy.wordpress.com/2006/04/10/two-emails-are-sometimes-better-than-one/ .